Dějiny a třídní vědomí

Recenze čtenářů

Z recenzí této knihy vyplývá všeobecná nespokojenost s kvalitou dostupného vydání, především kvůli četným typografickým chybám a přítomnosti zřejmě neprofesionálního procesu skenování. Zatímco jeden recenzent neměl s knihou žádné problémy, většina upozorňuje na významné problémy, které ovlivňují čitelnost a přesnost.

Jeden recenzent ji ohodnotil pěti hvězdičkami, přičemž žádné problémy nezaznamenal.

Několik recenzentů uvedlo závažné typografické chyby, přičemž na jedné stránce se vyskytovalo až 6-8 chyb. Mnozí ji označili za kopii naskenovanou pomocí softwaru OCR, což má za následek nečitelnost a nedostatečnou spolehlivost při získávání citací. Existuje důrazné doporučení vyhnout se tomuto vydání.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

History and Class Consciousness

Obsah knihy:

Poprvé je v angličtině zpřístupněn jeden z nejdůležitějších Lukacsových raných teoretických spisů, který vyšel v Německu v roce 1923. Knihu tvoří řada esejů pojednávajících mimo jiné o definici ortodoxního marxismu, o otázce legality a ilegality, o Rosě Luxemburgové jako marxistce, o měnící se funkci historického marxismu, o třídním vědomí a o zdůvodnění a vědomí proletariátu. V roce 1968, při příležitosti vydání svých sebraných spisů, Lukacs zhodnotil vliv této knihy následovně:

„Pro historický účinek Dějin a třídního vědomí a také pro aktuálnost současnosti má rozhodující význam jeden problém: odcizení, které je zde poprvé od Marxe zpracováno jako ústřední otázka revoluční kritiky kapitalismu a jehož historické i metodologické kořeny jsou hluboce zakořeněny v hegelovské dialektice. Je samozřejmé, že tento problém byl všudypřítomný. Několik let po vydání Dějin a třídního vědomí jej Heidegger ve svém díle Bytí a čas posunul do centra filozofické diskuse, kde si toto místo udržuje dodnes, a to především díky pozici, kterou zaujímá Sartre a jeho následovníci. Filologickou otázkou, kterou nastolil L. Goldmann, jenž Heideggerovo dílo považoval částečně za polemickou odpověď na mou (pravda, nejmenovanou) práci, se zde není třeba zabývat. Dnes postačí konstatovat, že problém visel ve vzduchu, zejména pokud podrobně analyzujeme jeho pozadí, abychom objasnili jeho působení, směs marxistických a existencialistických myšlenkových postupů, která převládala zejména ve Francii bezprostředně po druhé světové válce. V této souvislosti nejsou nijak zvlášť významné priority, vlivy apod. Důležité je, že odcizení člověka bylo rozpoznáno a oceněno jako ústřední problém doby, v níž žijeme, a to jak buržoazními, tak proletářskými, politicky pravicovými i levicovými mysliteli.

Dějiny a třídní vědomí tak měly v kruzích mladé inteligence hluboký vliv.“