Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 15 hlasů.
Obsah knihy:
Judy Juanita nahlíží na aktivismus a feminismus tak, jak se projevuje v jejím politickém, uměleckém a duchovním životě. Kniha De Facto..., která se stala významnou semifinalistkou sbírkové ceny OSU za rok 2016 za literaturu faktu, kombinuje eseje, básně, grafiku zesnulé Rini Templetonové a literární kritiku. Tyto eseje, které jsou aktem sebedefinice s nádechem memoárů, navazují na dlouhou řadu myslitelek, jako jsou Anna Julia Cooperová, Ida B. Wells-Barnettová, Audre Lordeová, Alice Walkerová, Michelle Wallaceová, Angela Davisová, Bell Hooksová, Paula Giddingsová, Michelle Alexanderová, Roxane Gayová a Chimamanda Ngozi Adicheová. V jejím částečně autobiografickém románu Panenská duše se ústřední postava přidává ke Straně černých panterů a sama sebe označuje za pěšáka černošské revoluce šedesátých let. Feministická pěšinka v románu De Facto... zpracovává zásadní změny v americké společnosti prostřednictvím svého vlastního vývoje. Eseje jsou řazeny chronologicky, začínají obrazem autorčina otce, letce z Tuskegee, a líčením ne zcela idylického dětství v Oaklandu. Pojem svobody je zde osvobozením od komplikací, od čekajícího černošského vědomí.
Vzniká příběh: Vyrůstání v Oaklandu v padesátých a šedesátých letech. Srovnává svou vzrůstající sexualitu s mladými běloškami, které v roce 1964 houfně reagovaly na Beatles. Formulování někdejšího pojetí ženství založeného na černošském nacionalismu. Dekonstrukce nechvalně proslulého sporu o slovo N. Jízlivé ohlédnutí za jejím románkem s The Gun a podobnou fascinací hnutí Black Power. Vzdává hold básnířce Carolyn M. Rodgersové. Oslava feminismu 21. století na nečekaných místech. Zkoumání rasy a mikroagrese v liberálním Berkeley. Roční život s duchem/mentorem.
Formát knihy přechází od eseje přes báseň k dopisu v závěrečné eseji "Přiznej mi", skutečném příběhu o duchovi, v němž ji mrtvý dramatik, kdysi její učitel, tlačí k úspěchu navzdory jejím obavám.
"Co se stalo s Carolyn M. Rodgersovou? " vzdává hold básnířce, která se stala přízrakem Hnutí černého umění (BAM). Rodgersová využívala nespoutané bojovnosti té doby, mísila slang, nostalgii, nadávky, sociologii, syrové odhalování sexuální intimity, aby se zabývala propastí mezi černošskými muži a ženami; po oživení své křesťanské víry se stala téměř vyvrhelem.
"Všechny ženy v mé rodině čtou Terryho McMillana" se ptá, co si počít s černošskou literaturou, když vyjde její román, který se neslučuje s knihami, které čtou její přátelé a rodina.
"Putting the Funny in the Novel" je autorčina reakce na slova jejího agenta, že její román o Panterech není dostatečně vtipný.
"Reportáž z fronty" naznačuje, jak nejliberálnější americké město Berkeley stále vysílá rasismus.
Titulní esej "De facto feminismus" popisuje nesčetné způsoby, jakými se feminismus objevuje v zemi, která černošské ženy vylučuje, od boje/hledání kontingentu, stavění mostů, lámání chleba a dělání byznysu postaru.
"Uklízení cizích domů" se zamýšlí nad hodnotou fyzické práce, protože autorka se živí prací v domácnosti; tuto práci opouští, když si vzpomene, že Zora Neale Hurstonová pracovala v posledním zbídačeném desetiletí svého života jako hospodyně.
V souvislosti s tragédií Trayvona Martina se v knize "Zbraň jako ultimativní báseň" zabývá temnou mocí a rolí zbraně v afroamerické komunitě od dob Panthers až po současnost.
"Pět kamarádů ve Straně Černých panterů, 1967-1970" připomíná autorčino mládí, kdy se přidala k Černým panterům.
"Slovo na N" v době varování před spuštěním a několikanásobnými explozemi slova na N odstřeluje jeho předčasné pohřbení... s výhradami, a to na bílé policisty.
