Čím byste byli bez svého příběhu?

Recenze čtenářů

Kniha představuje dialogy Byron Katie s různými jednotlivci, kteří používají její metodu sebedotazování zvanou „Práce“, což vede k různým poznatkům o zpochybňování stresujících myšlenek a proměně perspektivy. Zatímco mnozí čtenáři ji považovali za životně důležitou a cennou pro pochopení složitých osobních problémů, jiní ji kritizovali za to, že je matoucí, příliš intimní, nebo dokonce škodlivá ve svých sděleních.

Mnozí čtenáři považují dialogy v knize za pronikavé a užitečné pro osobní transformaci a konstatují, že kniha představuje jednoduchou, ale účinnou metodu sebedotazování. Může sloužit jako silný zdroj informací pro osobní rozvoj i koučovací praxi a čtenáři oceňují soucit a humor v přístupu Katie. Někteří ji považují za neocenitelnou pro studium toho, jak „Práci“ aplikovat u druhých.

Několik čtenářů vyjádřilo zmatek nad metodou a styl psaní považovali za náročný nebo neucelený. Objevily se obavy ohledně zobrazování citlivých témat v dialozích a návrhy, že kniha může podporovat škodlivé interpretace sebepřijetí v situacích zneužívání. Několik recenzentů se domnívalo, že kniha neposkytuje jasný návod pro ty, kteří nejsou obeznámeni s „prací“.

(na základě 113 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Who Would You Be Without Your Story?

Obsah knihy:

Tato kniha je sbírkou patnácti dialogů, které proběhly ve Spojených státech a v Evropě s Byron Katie Někteří z lidí, kteří s Katie pracovali, trpí bolestivými nemocemi, jiní jsou zamilovaní nebo se nešťastně rozvádějí.

Někteří jsou prostě jen podráždění spolupracovníky nebo mají starosti s penězi. Všem je společná ochota s Katieinou pomocí zpochybnit bolestivé myšlenky, které jsou pravou příčinou jejich utrpení.

Ve všech případech vidíme, jak Katie svou bystrou myslí a prudkou laskavostí pomáhá každému člověku rozložit to, co pociťuje jako neotřesitelnou realitu. Přestože tyto dialogy jsou fascinujícím čtením - některé jsou zároveň vtipné i hluboce dojemné -, jsou zamýšleny především jako učební pomůcky. Každý z nich se odehrával před publikem a Katie s ním nikdy neztratila spojení, opakovaně připomínala každému člověku v místnosti, aby dialogy vnitřně sledoval a kladl si otázky, které si musí klást účastník.

Dialog mezi Katie a těmito dobrovolníky je vnějším ztvárněním právě takového dialogu, jaký může vést každý člověk se svými vlastními myšlenkami. Výsledkem může být i ve zdánlivě nejhorší situaci nepředstavitelná svoboda a radost.