Cenzoři v práci: Jak státy formovaly literaturu

Recenze čtenářů

Kniha přináší odborný pohled na cenzuru ve Francii, Indii a východním Německu a ukazuje, jak různé režimy kontrolovaly literární projev. Kombinuje podrobné případové studie s vhledem do byrokracie cenzury a jejího dopadu na literaturu.

Autor nabízí fascinující případové studie, promyšlené postřehy a seriózní argumenty o cenzuře. Kniha je dobře propracovaná a představuje nuancovaný pohled na cenzory jako na znalé a obětavé jedince, nikoliv jako na zjednodušené vykonavatele. Je napsána poutavě a zpřístupňuje složitá témata.

Kniha se opírá o omezený počet případových studií, což může vést k přílišným zobecněním. Jedná se o vědeckou práci, která nemusí oslovit běžné čtenáře, což může omezit její publikum. Pro některé čtenáře může být podrobné zkoumání byrokratických procesů únavné.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Censors at Work: How States Shaped Literature

Obsah knihy:

Robert Darnton dokáže svým neobyčejným způsobem oživit minulost a znovu vytvořit tři historické světy, v nichž cenzura osobitým způsobem formovala literární projev.

Ve Francii osmnáctého století cenzoři, autoři a knihkupci spolupracovali na tvorbě literatury a pohybovali se ve složité kultuře královských privilegií. I když královští cenzoři zakázali díla Voltaira, Rousseaua a dalších slavných osvícenských spisovatelů, sám hlavní cenzor inkuboval Diderotovu velkou Encyklopedii tím, že ve svém pařížském městském domě ukrýval dokumenty zakázaného projektu. Vztahy u dvora měly ve starém režimu přednost před zásadami.

Britský Rádž, otřesený povstáním Sepoyů v roce 1857, zahájil rozsáhlý dohled nad všemi aspekty indického života, včetně literární tvorby. Rozhořčení, které vyvolalo rozdělení Bengálska, přimělo o několik let později Rádž k využití těchto poznatků. Ve snaze potlačit indické publikace, které považovali za pobuřující, pořádali Britové slyšení, při nichž byla literární kritika odsouzena k trestu odnětí svobody. Jejich snaha spojit imperiální moc a liberální principy živila rostoucí indickou opozici.

V komunistickém Východním Německu byla cenzura součástí stranického programu inženýrského řízení společnosti. Za neoznačenými dveřmi kanceláří v ulici Clara-Zetkin ve Východním Berlíně vypracovávali cenzoři po jednání s vysokými stranickými funkcionáři a významnými spisovateli roční plány pro literaturu. Systém tak všudypřítomný, že se autorům usadil v hlavách jako autocenzura, zanechal v národní literatuře viditelné jizvy.

Tím, že Darntonova objevná studie zakořeňuje cenzuru v konkrétních historických souvislostech, umožňuje nám jasněji přemýšlet o snahách o kontrolu projevu v minulosti i současnosti.