Původní název:
Poems, Volume 2
Obsah knihy:
Básně Aurelia Prudentia vycházejí ve dvou svazcích této řady, tj. ve svazku 43 a v tomto svazku 52.
Nelze říci, že by se poezii v literárním smyslu v křesťanském prostředí skutečně dařilo. Největším z latinských křesťanských básníků byl však tento autor, který se narodil v některém ze tří měst: Tarragona, Saragossa a Calahorra. Moderní věda dává přednost Calahorře.
Jakékoli hodnocení Prudentia musí zahrnovat uznání některých nedostatků jeho děl, zejména délky a rozvláčnosti jeho chvalozpěvů, hrubého realismu v popisech muk mučedníků, dlouhých deklamačních řečí, nereálnosti jeho alegorie a nadměrného používání aliterací a asonancí.
Ačkoli jeho spisy jako celek nelze v mnoha případech zařadit mezi velké básníky. Prudentius svou technickou dovedností předčí ostatní křesťanské latinské básníky.
Je tvůrcem křesťanské ódy a křesťanské alegorie. Má něco z epické síly Vergilia a lyrické krásy a rozmanitosti Horáce. Ještě větší nárok na velikost má však Prudentius v křesťanské myšlence a inspiraci své poezie.
Jeden z nedávných kritiků pravdivě prohlásil, že Prudentius je "v první řadě katolík a teprve v druhé řadě básník". Jeho víra je vírou Nikájského vyznání víry. Prudentius ve své poezii oslavuje vítězství křesťanství nad pohanstvím.
Viděl církev, která se vynořila z třísetletého boje proti silám modlářství a kacířství a zvítězila díky svému spasitelnému učení a krvi mučedníků. Viděl, jak na místě pohanských chrámů vyrůstají velkolepé baziliky ve Španělsku i v Římě.
Jako historika křesťanského myšlení a kultury konce čtvrtého století nelze Prudentia přeceňovat.
