Původní název:
The Colors of Desire: Poems
Obsah knihy:
Poezie Davida Mury je oceňována pro svou slovní hudbu, rozporuplnost hněvu a smíření a zvláštní smysl pro naději ve světě rozervaném rasovými a kulturními rozdíly. O jeho první knize After We Lost Our Way (Po tom, co jsme ztratili cestu) Amy Clampittová řekla: "Rozsah a sílu jeho sugestivního nadání vyvažuje pohotová inteligence a spásná a překvapivá něha." V Barvách touhy, své druhé básnické knize, Mura zkoumá souvislosti mezi rasou a sexualitou, historií a identitou, a to optikou touhy.
Různé hlasy těchto básní, od nářku isseiského farmáře nad Amerikou, kterou znal před internací, až po francouzskou prostitutku, která vypráví o svých asijských milencích, odhalují, jak kulturní touha formuje osobní historii a jak kolektivní historie formuje individuální touhu. V titulní básni Mura skládá koláž z paměti a historie, která spojuje americký rasismus s naší sexuální kulturou, jejíž pornografie klade rovnítko mezi bělost a krásu a barvu a degradaci. V nejdelší sekvenci básní "Aféra" Mura líčí obsesivní, destruktivní nevěru mezi dvěma ženatými milenci, asijským Američanem a bělošskou ženou, která demaskuje bolestné konflikty mezi sexem, rasou a věrností.
V konfrontaci s příslibem multikulturní Ameriky zakončuje Mura knihu sérií básní, v nichž se obrací k odkazu své dceři. V knize "Zahrady, které nám zbyly" Mura uvažuje o tom, jak jeho dcera zdědí otcovu internaci i jeho vlastní vztek nad asimilací, když si vytváří vlastní identitu.
Když sleduje cestu své rodiny z japonské vesnice do Ameriky, vidí Mura ve své dceři, která se stává jeho "hymnou Ameriky", "houpavou a nepřetržitou radost" z lásky. Kniha Barvy touhy je silnou meditací o povaze touhy v rámci rasové a kulturní matrice.
