Aradia: Evangelium čarodějnic

Recenze čtenářů

Kniha „Aradia: Evangelium čarodějnic“ od Charlese Lelanda je považována za základní text moderního čarodějnictví a wiccanské tradice, plný překladů kouzel a rituálů z italského folklóru. Mnozí uživatelé oceňují jeho historický význam a vhled do čarodějnictví, někteří však kritizují styl psaní, kontroverzní obsah a domnělé nepřesnosti.

⬤ Historicky významné pro ty, kdo studují čarodějnictví a wiccu.
⬤ Poskytuje množství informací o italských magických a léčitelských tradicích.
⬤ Obsahuje užitečná kouzla a rituály, často spojené s bohyní Dianou.
⬤ Snadno se čte a je přístupná různým skupinám čtenářů.
⬤ Nabízí vhled do kulturního a historického kontextu čarodějnických praktik.

⬤ Některý obsah je považován za strašidelný nebo zastaralý, včetně odkazů na incest a sexuální násilí.
⬤ Styl psaní může některým čtenářům připadat roztěkaný nebo samoúčelný.
⬤ Zavádějící název a popisy, protože kniha obsahuje spíše poetický obsah než praktické řemeslné návody.
⬤ Některé recenze zdůrazňují její nedostatky v poskytování konkrétních magických návodů, protože se zaměřuje spíše na historii než na praxi.
⬤ Nedostatek vizuálního vyobrazení Aradie v celém textu.

(na základě 99 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Aradia: Gospel of the Witches

Obsah knihy:

Je-li Gerald Brosseau Gardner otcem náboženství, které si říká Wicca, pak Charles Godfrey Leland je dědečkem čarodějnictví jako náboženství v anglicky mluvícím světě a jeho malá kniha Aradia je zrodem tohoto náboženství.

Je to první dílo v angličtině, v němž je čarodějnictví vylíčeno jako staré podzemní náboženství, které v tajnosti přežívá z dávných pohanských dob.

Až dosud byla Aradia spíše citovaným než čteným dílem. Jeho první vydání (1899) získalo pouze jednu recenzi a potopilo se z dohledu jako kámen vhozený do kalných vod / špatně se prodávalo a dnes je vzácnou knihou. Náhodou se jeden výtisk dostal do rukou Thedy Kenyonové, která mu věnovala několik stránek ve své senzační knize Čarodějnice ještě žijí (1929), čímž na něj upozornila mnoho čtenářů. V padesátých letech 20. století četla Aradii i Doreen Valienteová, která některé z jejích nejkrásnějších pasáží začlenila do čarodějnických rituálů, jež psala. V šedesátých a sedmdesátých letech byla kniha čtyřikrát přetisknuta, vždy však z vadného výtisku prvního vydání, z něhož se ztratila poslední stránka. Teprve v 90. letech se dalším dotiskem konečně podařilo chybějící stránku obnovit.

Aradia byla vždy kontroverzním dílem, a to jak mezi čarodějkami, tak mezi učenci. Vědci si kladli otázku, zda se nejedná o výmysl či podvrh Lelanda nebo jeho hlavní informátorky Maddaleny (Margherity Taludi). Čarodějnice proti ní vznášely námitky z teologických a etických důvodů, protože některé z mýtů, které vypráví, se týkají Lucifera a Kaina, stejně jako Diany a Aradie, některá její kouzla působí tak, že vyhrožují božstvům a duchům nebo je nutí, a ve svém revolučním zápalu se neštítí ani učit, že chudí a utlačovaní mají používat jedy, aby zničili své feudální pány. Přes to všechno zůstává krásným a přesvědčivým dílem.

Toto vydání aktualizovalo formát a typografii, přičemž text zůstal nezměněn. Modernímu čtenáři se toto nové vydání Aradia bude nepochybně číst mnohem lépe než originál nebo kterýkoli z jeho faksimilních přetisků.