Původní název:
Report to Alpha Centauri
Obsah knihy:
John Barnie se s tím vypořádá záhy, když v básni Čtenáři varuje, že možná budete chtít odejít, protože... tyto básně jsou tam venku s chladným větrem / a absencí žlutých kladiv, s vrtačkami a bouracími koulemi,...
Ale každý, kdo má oči k vidění a uši k slyšení, by měl určitě zůstat, ne aby se utěšil, ale aby čelil náročným otázkám, neúprosné upřímnosti a planoucímu hněvu na pýchu, která ničí tolik života; života, na němž i v tom, co Conrad nazývá bezduchým vesmírem, stále záleží. Barnie nás vyzývá, abychom se prostě podívali, s vědomím, že jako všichni proroci je... cizincem, tím / kdo kráčí špatným směrem.
(„Lock-step“) Vážný a někdy až zoufalý pohled na zvrácený běh lidstva do sebedestrukce, zachycený v působivých obrazech, které přetrvávají, je zde také velký a inteligentní vtip, který se přelévá v jízlivých poznámkách a melancholickém humoru. Stejně jako Kierkegaardův otec, který zatíná pěst vesmíru, Barnie pozvedá svůj hlas proti šílenostem, které až příliš snadno považujeme za samozřejmé, a odmítá se sklonit před bohy konzumu.
V jádru je Zpráva pro Alfu Centauri pohřební řečí, psanou srdceryvným hlasem návštěvníka z Alfy Centauri, deset milionů let poté, co ji opustili poslední lidé, svět stínů, svět, ačkoli vím, že to zní divně, i když to píšu, duchů. („Zpráva pro Alfa Centauri“) Ostrá, naléhavá a nakonec lidská poezie, od které by se nikdo z nás neměl odvracet.
