Žlutá tapeta

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 8089 hlasů.

Původní název:

The Yellow Wallpaper

Obsah knihy:

Žlutá tapeta (původní název: "The Yellow Wall-paper. A Story") je povídka americké spisovatelky Charlotte Perkins Gilmanové o 6000 slovech, která byla poprvé publikována v lednu 1892 v časopise The New England Magazine. Je považována za významné rané dílo americké feministické literatury, které ilustruje postoje 19. století k ženskému zdraví, a to jak tělesnému, tak duševnímu.

Příběh vyprávěný v první osobě je souborem deníkových záznamů ženy, jejíž manžel lékař (John) si na léto pronajal staré sídlo. Manželé se zřeknou ostatních místností v domě a nastěhují se do dětského pokoje v patře. V rámci léčby má nejmenovaná žena zakázáno pracovat a je nabádána, aby se dobře stravovala a měla dostatek pohybu a vzduchu, aby se mohla zotavit z toho, co nazývá "dočasnou nervovou depresí - lehkým sklonem k hysterii", což je diagnóza běžná u žen v tomto období. Svůj deník skrývá před manželem a jeho sestrou hospodyní, protože se bojí, že jí budou vyčítat, že se přepracovává. Okna v pokoji jsou zamřížovaná, aby jimi nemohly prolézat děti, a přes vrchol schodiště vede brána, ačkoli ona a její manžel mají přístup do zbytku domu a přilehlého panství.

Příběh zobrazuje vliv nedostatečné stimulace na duševní zdraví vypravěčky a její propad do psychózy. Když nemá nic, co by ji stimulovalo, stává se posedlou vzorem a barvou tapet. "Je to ta nejpodivnější žlutá, ta tapeta. Nutí mě myslet na všechny žluté věci, které jsem kdy viděla - ne na ty krásné, jako jsou třeba motýli, ale na staré odporné, špatné žluté věci. Ale na tom papíru je ještě něco jiného - ten zápach... Jediné, co mě napadá, že je to podobné, je barva papíru Žlutý zápach.".

Nakonec si představí, že za vzory tapet se plíží ženy, a dojde k přesvědčení, že je jednou z nich. Zamkne se v pokoji, který je nyní jediným místem, kde se cítí bezpečně, a odmítá odejít, až skončí letní pronájem. "Protože venku se musíš plazit po zemi a všechno je zelené místo žluté. Ale tady se můžu hladce plížit po podlaze a rameno mi prostě zapadne do té dlouhé šmouhy kolem zdi, takže se nemůžu ztratit.".

Zdroj: Městská knihovna v Praze: Zdroj: Wikipedie.