Žena, která ukradla Vermeera: Pravdivý příběh Rose Dugdaleové a loupeže v Russborough House.

Recenze čtenářů

Kniha Anthonyho Amora „Žena, která ukradla Vermeera“ podrobně přibližuje život Rose Dugdaleové, jediné známé ženy, která se podílela na krádeži uměleckých děl. Zkoumá její proměnu od privilegované výchovy k radikálnímu aktivismu a kriminální činnosti během „nepokojů“ v Severním Irsku, která vyvrcholila nechvalně proslulou krádeží umění v Russborough House. Vyprávění vyniká dobře propracovanými detaily a poutavým vyprávěním, i když některým čtenářům se zdálo, že některé části jsou pomalé nebo příliš zaměřené na její politickou příslušnost spíše než na samotnou loupež.

⬤ Dobře propracované a informativní vyprávění.
⬤ Poutavé zkoumání složité postavy.
⬤ Poutavý styl vyprávění.
⬤ Osloví fanoušky krádeží uměleckých děl, skutečných zločinů a politické historie.
⬤ Zdůrazňuje rozpory v Dugdaleově životě a jeho motivaci.

⬤ Některé části se mohou zdát pomalé nebo málo zaměřené na samotnou krádež umění.
⬤ Někteří čtenáři zaznamenali nudu kvůli rozsáhlým historickým souvislostem.
⬤ Rozporuplné názory na styl vyprávění; někteří ho považovali za nevýrazný.
⬤ Několik čtenářů našlo nesrovnalosti ve faktickém vyprávění.

(na základě 41 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Woman Who Stole Vermeer: The True Story of Rose Dugdale and the Russborough House Art Heist

Obsah knihy:

Neobyčejný život a zločiny dědičky a revolucionářky Rose Dugdaleové, která se v roce 1974 stala jedinou ženou, jíž se podařilo provést velkou loupež uměleckých děl.

Ve světě zločinu existuje mezi těmi, kdo kradou umění, a těmi, kdo opakovaně zabíjejí, neobvyklá společná vlastnost: jsou to téměř výhradně muži. Ale jako ve všem, i zde se vždy najde někdo, kdo se vymyká trendu, popírá spolehlivé profily a nechává vyšetřovatele a badatele drbat se na hlavě. V dějinách velkých loupeží uměleckých děl je takovou odlehlou osobou Rose Dugdaleová.

Dugdaleové život je mimořádně proslulý. Narodila se v extrémně bohaté rodině, opustila život vystudované doktorky a dědičky z Oxfordu a přidala se k irskému republikánství. Ačkoli navenek vypadá jako britská verze Patricie Hearstové, je něčím jiným.

Dugdaleová se vrhla do akce po hlavě, postavila se do čela prvního leteckého teroristického útoku v britské historii a provedla největší krádež uměleckých děl své doby. V roce 1974 vedla gang do honosného domu Russborough House v Irsku a odnesla si miliony v cenných obrazech, včetně děl Goyi, Gainsborougha a Rubense a také Dámy píšící dopis se svou služebnou od záhadného mistra Johannese Vermeera. Dugdaleová se tak stala - dodnes - jedinou ženou, které se podařila velká loupež uměleckých děl. A jak zkoumá Anthony Amore v knize The Woman Who Stole Vermeer, je pravděpodobné, že to nebyla její jediná taková loupež.

Kniha Žena, která ukradla Vermeera je příběhem Rose Dugdaleové, od její idylické výchovy v Devonshiru a jejího představení Alžbětě II. jako debutantky až po její univerzitní léta a její nakonec radikální životní styl. Její život plný zločinu a aktivismu je střídavě neuvěřitelný a vzbuzující respekt a čtenáře jistě pohltí.