Zadání

Recenze čtenářů

The Assignment od Penelope Wardové je román, v němž se z nepřátel stávají milenci a jehož hrdiny jsou Aspyn a Troy, které spojuje bouřlivá minulost ze střední školy. Příběh se zabývá tématy odpuštění, osobního růstu a vývoje jejich vztahu, když se vyrovnávají se svými pocity a nevyřešenými problémy. Zatímco mnozí čtenáři knihu chválili za humor, lehkost a citovou hloubku, někteří kritizovali vývoj postav a údajné přílišné spoléhání na romantická klišé.

⬤ Poutavý a vtipný styl psaní s vtipnými vtípky.
⬤ Silná chemie mezi hlavními postavami, Aspyn a Troyem.
⬤ Nezapomenutelné vedlejší postavy, které obohacují příběh.
⬤ Témata osobního růstu, vykoupení a druhé šance jsou dobře zpracovaná.
⬤ Lehká romance vyvážená emotivními momenty udržuje čtenáře v napětí.

⬤ Někteří čtenáři měli pocit, že vývoj postav byl nedostatečný, takže bylo těžké se sžít s Aspyn a Troyem.
⬤ Kritika se týkala častého používání grafického sexuálního obsahu, který zastiňoval romantiku.
⬤ Několik čtenářů považovalo děj za předvídatelný nebo frustrující kvůli přetrvávající zášti postav.
⬤ Někteří recenzenti označili používání sprostých slov za nadměrné.

(na základě 246 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Assignment

Obsah knihy:

Od autorky bestsellerů New York Times Penelope Wardové přichází nový samostatný román.

Důvody, proč by mě Troy Serrano neměl přitahovat.

Číslo jedna: Je protivný.

Číslo dvě: Před více než deseti lety na střední škole jsme byli nepřátelé.

Číslo tři: Je to bývalý přítel mé kamarádky.

Mohla bych pokračovat dál a dál, opravdu.

Když mi šéf zadá nechtěný úkol a řekne mi, že zahrnuje trávení času s vnukem jednoho z našich obyvatel - ukáže se, že vnuk je Troy. Je teď stejně úspěšný jako nepopiratelně pohledný.

Čtyři hodiny týdně se musím potýkat s jeho nesnesitelnou osobností a nevyžádanými radami.

Jedinou útěchou je, že se mezi našimi četnými hádkami můžu dívat na jeho otravně krásný obličej.

Nakonec si ale pomalu začneme rozumět a naše vycházky se stanou něčím, na co se opravdu těším.

Co se to se mnou děje?

Zřejmě jsem špatně pochopila zadání, protože rozhodně nezahrnovalo, že když v noci zavřu oči, budu myslet na Troye a představovat si, jaké by to s ním bylo - alespoň jednou. A přitom se nenávidět za to, že fantazíruju o klukovi, který se ke mně vůbec nehodí. O klukovi, kterému jsem kdysi nabourala auto klíčem. (Dlouhý příběh, ale zasloužil si to. )

Nic víc to není - fantazie.

Tedy až do té noci v baru.

Tu noc jsme na sebe s Troyem narazili a všechna naše nahromaděná frustrace se dostala ven.

Přesto si odmítám připustit, že by to něco znamenalo.

Není možné, aby kluk, kterého mám nenávidět, byl zároveň ten, bez kterého nemůžu žít.