The Crush

Recenze čtenářů

The Crush od Penelope Wardové je podmanivý román o druhé šanci, který sleduje Farrah a Jace, kteří na pozadí traumat z minulosti a rodinných vazeb prožívají složité vzájemné city. Jejich milostný příběh se odvíjí v době, kdy se potýkají se společnou minulostí, nenaplněnými touhami a problémy, které přináší zakázaný vztah. Vyprávění je plné emocí, objevují se v něm témata touhy, vykoupení a osobního růstu.

Čtenáři často chválí Wardovu schopnost ponořit se do života postav a nabídnout jim bohatý emocionální zážitek. Příběh účinně zachycuje úzkost a složitost prvních lásek a zamilovanosti, díky čemuž se s ním mnozí mohou ztotožnit. Recenzenti oceňují pomalu se rozvíjející romanci, dynamické postavy a živé vykreslení jejich osobních bojů. Zápletka účinně kombinuje prvky tragédie, uzdravení a růstu a poskytuje uspokojivé rozuzlení.

Někteří čtenáři byli kritičtí k postavám, protože jim podle nich chyběla hloubka nebo vztahové vlastnosti. Někteří kritici poznamenali, že sdělování pocitů často působilo přehnaně nebo nerealisticky. Několik recenzentů mělo pocit, že příběh je odvozen od lépe napsaných děl tohoto žánru, a vyvozovali nepříznivá srovnání. Navíc se některým zdálo, že tempo je občas pomalé, zejména na začátku.

(na základě 272 hodnocení čtenářů)

Obsah knihy:

Od autorky bestsellerů New York Times Penelope Wardové přichází nový samostatný příběh o zakázané lásce, který je druhou šancí...

Je přirozené chtít toho, koho nemůžete mít. A co si pamatuji, tajně jsem toužila po bratrově nejlepším kamarádovi Jaceovi.

Byl o šest let starší a vždycky se ke mně choval jako k sestře, kterou nikdy neměl.

Rychle o deset let dopředu.

Teď nám všem bylo dvacet. Jace se nastěhoval ke mně a mému bratrovi Nathanovi, aby nám pomohl vyjít s penězi po smrti našich rodičů.

Byli jsme jen my tři - zvláštní rodinná dynamika.

Jace žil pod naší střechou a byl stejně panovačný a ochranitelský jako vždycky.

Ale rozhodně se na mě už nedíval jako na sestru. Proto to bylo tak složité.

Byla jsem pěkně nažhavená čtyřiadvacet hodin denně.

A on byl rozpolcený.

Zpočátku to byly nenápadné náznaky. Třeba když jsem se o něj při filmovém večeru náhodně opřela nohou a on se zrovna neodtáhl.

Přesto jsem předpokládala, že nikdy... jít tam.

Nathan by nás zabil.

Vědomí toho však nestačilo k tomu, aby zastavilo nevyhnutelné.

Nakonec naše pomalé hoření explodovalo.

Ale víc než fyzická přitažlivost mezi námi vzniklo silné pouto.

Prostě jsme se nemohli nechat chytit, ne?

To znělo jednoduše.

Dokud to tak nebylo.

Příběh o zakázané lásce, zklamané důvěře a nečekané druhé šanci.