Žabí princezna: Příběh barmské Popelky

Původní název:

The Frog Princess: A Burmese Cinderella Story

Obsah knihy:

Když jsem dvacet let učil na zahraničních školách, patřila Barma k mým nejoblíbenějším destinacím. Po příjezdu do Asie byla Barma mým prvním cílem.

Tam jsem objevila lakové výrobky, žirafí ženy, Thanaku, nechala se ostříhat na nejhorší účes svého života a objevila rozkošný příběh "Popelky". Poprvé jsem se do Barmy vydal na začátku 90. let, těsně poté, co se otevřela Západu.

Barmánci byli velmi přátelští a tak dychtiví po čemkoli z vnějšího světa.

Vyměnila jsem každý kousek oblečení, který jsem neměla na zádech, za lakované výrobky a další poklady. Nikde jinde jsem takovou zkušenost nezažil.

Mým největším pokladem byla obrovská váza, široká jako mé natažené ruce v kruhu. Prodavač říkal, že ji vyrobil jeho otec, který nedávno zemřel. Řekla jsem, že ji nemůže prodat, že tuhle památku musí zachránit! Ale ten muž mi ji chtěl prodat.

Koupil jsem vázu za pět dolarů a batoh. Věděl, že si jí budu vážit. Věděl také, že mu pošlu fotografie vázy.

(Samozřejmě jsem to udělal. ) Mým nejoblíbenějším místem v Barmě je Bagan, památka UNESCO plná historických pagod obrovských rozměrů. Je to místo, kde si během pobytu v Barmě pořídíte lakované výrobky.

V době mé návštěvy tam nebylo mnoho turistů. Takže zatímco jsem prolézal pagody (v době filmové fotografie jsem pořizoval jen omezené množství fotografií), snadno mě objevil půvabný, asi osmiletý kluk, který se chtěl zdokonalit v angličtině. Aung Aung byla rozkošná.

V Baganu se musel setkat s mnoha a mnoha lidmi.

Byl jsem jen jedním z davu. Ale pro můj cestovatelský zážitek byl v Baganu vrcholem. Dokonce jsem ho po čtyřech letech znovu vyhledal.

Když jsem opouštěl Bagan, Aun Aung a jeho matka mě čekali v hotelu, aby mě vyprovodili. Věnovali mi zlatou lakovou vázu, které si od té doby vážím. Pak už jsem o něm nikdy neslyšel.

A vždycky jsem si říkal, co se s tím klukem stalo. O desítky let později, ve světě internetu, jsem svého dávno ztraceného přítele našel. Jsem velmi rád, že mohu tuto knihu věnovat Aun Aungovi.