Poloviční kohout: Albánská lidová pohádka

Původní název:

The Half Rooster: An Albanian Folk Tale

Obsah knihy:

Tato pohádka se stala oblíbenou mezi studenty, se kterými jsem se o ni podělil. Chudý muž v Albánii musí zabít kohouta, aby měl co jíst.

Po zralé úvaze se však rozhodl kohouta rozpůlit. Jednu polovinu snědl a druhou si nechal pro domácího mazlíčka. Teď už ten půlený kohout nebyl nikomu pro smích.

Věděl, že musí jít ven, aby si ve světě vydobyl slávu a bohatství, než chudák zase dostane hlad.

S pomocí žáby, lišky, vlka a myši se Půlkohoutkovi jeho poslání podařilo. Poprvé jsem přijel do Albánie krátce poté, co se otevřela Západu.

V té době neexistovaly žádné cestopisy ani internetové vyhledávače. Hraniční přechod byl prostě takový. Přechod.

Na hranicích mě nevítaly žádné známky civilizace, žádné restaurace ani hotely. Tehdy jezdilo jen málo aut. Hlavním dopravním prostředkem byl oslí povoz.

A já jsem přijel v noci a neměl jsem tušení, kam jít. Bylo mi řečeno, že nejbližší hotel je v Gjirokasteru, vzdáleném 20 mil.

Taxikář měl hotelovou vizitku, na které stálo: "Mluvíme anglicky." A tak jsem se vrátil domů. To mi stačilo. Tak jsem se seznámil s rodinou Kotoniových.

Jejich dům byla dvě stě let stará osmanská budova s výhledem na staré město.

Rodina vyzařovala tolik albánské pohostinnosti a vřelosti, že jsem se rozhodl zůstat v Gjirokasteru o den déle. Během svého pobytu jsem se podepsal do jejich knihy hostů. Nepodepsal jsem se však jen tak.

Nakreslil jsem panorama starého města, jak je vidět z jejich verandy. Nikdo to nikdy předtím neudělal a na mě se nezapomnělo. O čtrnáct let později...

Taulant, syn rodiny, našel mé webové stránky. Nyní žije v USA (a rozhodně mu už není osm), ale říkal, že jeho rodiče na mě stále vzpomínají s láskou a mou kresbou se chlubí všem hostům, kteří přijíždějí do jejich nyní rozšířeného penzionu. Rozhodl jsem se, že je čas vrátit se do Albánie a vytvořit další kresbu do jejich knihy hostů.

Ukázalo se, že jsem Kotonisovy navštívil čtyřikrát - dvě z nich byla dobrodružství s nástěnnými malbami. Pokaždé, když se vracím, je to jako návrat domů k rodině. Těším se na den, kdy se budu moci do Albánie vrátit na páté rodinné setkání.

Faleminderit, Kotonis.