Vzpomínky na minulost

Recenze čtenářů

Kniha vypráví procítěný příběh o druhé šanci mezi středoškolskými láskami Thomasem a Trinity, kteří jsou nuceni čelit své minulosti a nedorozuměním, jež je po léta rozdělovala. Když se Thomas po smrti svého otce vrací do jejich malého městečka, musí se oba hrdinové vypořádat se svými city, komunikačními problémy a minulými bolestmi v srdci, aby k sobě našli cestu. Vyprávění se dotýká témat lásky, odpuštění a osobního růstu.

Kniha se vyznačuje dobře propracovanými postavami, působivým příběhem o nedorozuměních z mládí a uspokojivou emocionální hloubkou. Mnoha čtenářům se líbilo prostředí malého města, poutavý příběh a příslib dalších knih ze série. Pozitivní ohlasy získala dynamika a vývoj postav, zejména Trinityina nezávislost a Thomasova snaha o vykoupení.

Někteří čtenáři považovali tempo za pomalé a některé části příběhu za nudné, s nedostatkem intenzity. Kritika se týkala také přání hlubšího prozkoumání některých dějových prvků, jako je deník, a důkladnějšího prozkoumání pozadí postav. Několik recenzí navíc upozornilo na problémy s motivací a jednáním postav, zejména pokud jde o Thomasova počáteční rozhodnutí.

(na základě 24 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Memories of the Past

Obsah knihy:

Thomas byl láskou mého života, nebo měl být. Místo toho se stal chlapem, který mi zlomil srdce, rozdrtil mého ducha, posledním chlapem, se kterým jsem kdy chodila, a důvodem, proč jsem už nikdy nechtěla randit.

O tom všem jsem se rozhodla v sedmnácti, hned po naší maturitě, která se shodovala se dnem, kdy odešel. Měl sbalené auto. Mluvili jsme o tom, že spolu utečeme, že utečeme. Místo toho mi Thomas vysvětlil, že odjíždí, že se přidává k rodeu, a já můžu jet s ním, jestli chci.

Kdybych chtěla!

Myslela jsem, že máme společný sen, ale ten nezahrnoval útěk do westernové obdoby cirkusu. Ne s ním. Ani s nikým jiným. Věděla jsem, že je to lepší.

Tak odešel a já se rozhodla žít na vlastní pěst.

Několik následujících měsíců jsem strávila tím, že jsem se učila vše, co jsem mohla, o malém knihkupectví, které vlastnila moje teta. Postupně jsem ji přebírala, jak stárla, až se jednoho rána probudila a oznámila, že je připravená odejít do důchodu. Vybrala si nedalekou komunitu důchodců, chtěla odpočívat, spát a stýkat se se starými lidmi, jako byla ona sama.

Začala jsem uklízet, třídit krabice s knihami, které zabalila, a začala je rozkládat. Nechala jsem lidi, aby mi udělali nabídku, protože jsem měla málo místa. Tehdy se objevil Thomas. Jeho otec zemřel a komunitou se šířily zvěsti, že se vrátil, aby nemovitost prodal.

Přišel sem hledat dobré čtení, nebo to alespoň tvrdil. Místo toho jsem mu strčil knihu a řekl mu, ať si ji vezme. Doufal jsem, že už ho nikdy neuvidím, ale mýlil jsem se. Vrátil se i s knihou, jeho poznámka mi říkala, abych si ji přečetl, a já to pochopím. Tak jsem si ji přečetl a nic jsem nepochopil.

Byl to deník tety Vi. I ona nikdy nepřestala tesknit po kovboji, který ji opustil.

Možná si myslel, že mě zachraňuje. Možná mi uniklo to, co jsem měla pochopit úplně. Věděla jsem jen, že se mu nechci postavit. Jediný pohled na něj mi říkal, že by bylo až příliš snadné znovu padnout do té silné náruče, a já věděla, že ho stále miluji, i když on na oplátku nemiluje mě.