Vzpomínky na minulost

Recenze čtenářů

Kniha Vzpomínky na minulost sleduje příběh středoškolských milenců Thomase a Trinity, kteří po letech odloučení způsobeném nedorozuměním a životními rozhodnutími dostanou druhou šanci na lásku. Thomas se po smrti svého otce vrací do jejich malého města v naději, že se usmíří s Trinity, kterou jeho odchod ranil. Vyprávění se zabývá tématy lásky, odpuštění a dopadu minulých rozhodnutí na současné vztahy.

Mnozí recenzenti vyzdvihovali emocionální hloubku příběhu a přirovnávali jej k realistickému zobrazení lásky a druhé šance. Postavy jsou dobře propracované, působí důvěryhodně a jejich cesta zpět k sobě je přesvědčivá. Čtenáři ocenili styl psaní a prolínání vyprávění z minulosti a současnosti. Vedlejší zápletka zahrnující Trinityinu tetu Vi přidává další vrstvu intrik a souvislostí. Celkově je kniha popisována jako příjemné, poutavé čtení, které zanechá trvalý dojem.

Někteří čtenáři považovali tempo za pomalé a kritizovali knihu za nudnou nebo za nedostatečně hluboký vývoj postav. Objevily se zmínky o nevyužitých příležitostech k prozkoumání některých témat, například významu deníku a Thomasových motivací k dřívějšímu odchodu. Několik recenzentů mělo pocit, že v romanci chybí vášeň nebo napětí, někteří uváděli, že časové linie působí nekonzistentně.

(na základě 24 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Memories of the Past

Obsah knihy:

Thomas byl láskou mého života, nebo měl být. Místo toho se stal chlapem, který mi zlomil srdce, rozdrtil mého ducha, posledním chlapem, se kterým jsem kdy chodila, a důvodem, proč jsem už nikdy nechtěla randit.

O tom všem jsem se rozhodla v sedmnácti, hned po naší maturitě, která se shodovala se dnem, kdy odešel. Měl sbalené auto. Mluvili jsme o tom, že spolu utečeme, že utečeme. Místo toho mi Thomas vysvětlil, že odjíždí, že se přidává k rodeu, a já můžu jet s ním, jestli chci.

Kdybych chtěla!

Myslela jsem, že máme společný sen, ale ten nezahrnoval útěk do westernové obdoby cirkusu. Ne s ním. Ani s nikým jiným. Věděla jsem, že je to lepší.

Tak odešel a já se rozhodla žít na vlastní pěst.

Několik následujících měsíců jsem strávila tím, že jsem se učila vše, co jsem mohla, o malém knihkupectví, které vlastnila moje teta. Postupně jsem ji přebírala, jak stárla, až se jednoho rána probudila a oznámila, že je připravená odejít do důchodu. Vybrala si nedalekou komunitu důchodců, chtěla odpočívat, spát a stýkat se se starými lidmi, jako byla ona sama.

Začala jsem uklízet, třídit krabice s knihami, které zabalila, a začala je rozkládat. Nechala jsem lidi, aby mi udělali nabídku, protože jsem měla málo místa. Tehdy se objevil Thomas. Jeho otec zemřel a komunitou se šířily zvěsti, že se vrátil, aby nemovitost prodal.

Přišel sem hledat dobré čtení, nebo to alespoň tvrdil. Místo toho jsem mu strčil knihu a řekl mu, ať si ji vezme. Doufal jsem, že už ho nikdy neuvidím, ale mýlil jsem se. Vrátil se i s knihou, jeho poznámka mi říkala, abych si ji přečetl, a já to pochopím. Tak jsem si ji přečetl a nic jsem nepochopil.

Byl to deník tety Vi. I ona nikdy nepřestala tesknit po kovboji, který ji opustil.

Možná si myslel, že mě zachraňuje. Možná mi uniklo to, co jsem měla pochopit úplně. Věděla jsem jen, že se mu nechci postavit. Jediný pohled na něj mi říkal, že by bylo až příliš snadné znovu padnout do té silné náruče, a já věděla, že ho stále miluji, i když on na oplátku nemiluje mě.