Vzdušná moc a arabský svět, 1909-1955: Svazek 5: Svět v krizi, 1936-1941

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 3 hlasů.

Původní název:

Air Power and the Arab World, 1909-1955: Volume 5: World in Crisis, 1936-1941

Obsah knihy:

Tento zdánlivě idylický a okouzlující předválečný věk letecké dopravy v rámci britského impéria byl krutě převrácen vypuknutím druhé světové války. Ještě předtím však německá nacistická vláda vyvinula značné úsilí, aby přesvědčila arabské národy a jejich vlády - tam, kde takové vlády existovaly mimo přímou francouzskou a britskou kontrolu - že Německo nemá na Blízkém východě a v severní Africe žádné územní ambice.

Po zahájení válečných akcí nacisté nadále hlásali, že po vítězství ve válce zajistí spolu s Itálií arabským zemím nezávislost, což bylo nepřesvědčivé tvrzení vzhledem k nedávnému chování Itálie v Libyi a v jižním sousedství arabského světa, Etiopii, tehdy známé jako Habeš. Mezi hlavní cíle nacistické a v menší míře i fašistické propagandy patřil egyptský král Farúk a ti příslušníci egyptských ozbrojených sil, kteří stále věřili, že jejich král může Egyptu přinést skutečnou nezávislost a důstojnost. Do jaké míry byla tato propaganda úspěšná, zůstává předmětem intenzivních diskusí.

Od vypuknutí druhé světové války až do konce roku 1940 se na válečném úsilí Spojenců podílely jediné arabské letecké síly, které existovaly jen podle jména, a to egyptské a irácké. Po vstupu Itálie do války v červnu 1940 vstoupil konflikt na egyptské území, a přestože egyptská vláda zůstala nominálně neutrální, Královské egyptské letectvo a egyptská armáda se přímo zapojily, i když převážně "za linií".

Irácké královské letectvo bylo rovněž uvedeno do stavu pohotovosti, ale vzhledem k tomu, že se nacházelo daleko od zón aktivních operací, nebylo do konfliktu zapojeno. Pád Francie vedl k tomu, že francouzská mandátní území v Sýrii a Libanonu přešla pod kontrolu vichistické francouzské vlády, která, ačkoli byla v širší válce oficiálně neutrální, začala v mezinárodních záležitostech stále více kolaborovat. Jinde se zdálo, že se kdysi všemocné britské impérium potácí od porážky k porážce. Koncem roku 1940 tak většina obyvatel arabského světa - včetně Brity ovládaného Egypta a Iráku - věřila, že Německo a Itálie válku vyhrají. Tento sílící názor se projevoval i v arabských armádách, včetně REAF a RIrqAF. V Egyptě to mělo v průběhu roku 1941 vyústit v napětí, nespokojenost a dokonce zběhnutí. V Iráku to vyústilo v první anglo-iráckou válku v květnu 1941, která byla Britům známá také jako povstání Rašída Alího. Tyto události budou tvořit jádro šestého svazku knihy Air Power and the Arab World.