Dobytí Saska ad 782-785: porážka Widukinda Vestfálského Karlem Velikým

Recenze čtenářů

Kniha přináší přehledný a ilustrovaný přehled tažení Karla Velikého proti Sasům a podrobně popisuje náboženské a územní konflikty té doby. Ačkoli slouží jako dobrý úvod do tématu pro příležitostné čtenáře, někteří recenzenti měli pocit, že často postrádá hloubku a podrobnosti, zejména pokud jde o vojenskou taktiku a soupeřící síly.

⬤ Dobře napsaná a dobře ilustrovaná
⬤ slouží jako poutavá populární historie
⬤ poskytuje důkladné informace o kulturním kontextu
⬤ pokrývá často přehlížené období středověkých dějin.

⬤ Někteří recenzenti shledali pokrytí povrchním a nedostatečně podrobným ohledně vojenských strategií a taktiky
⬤ u verze pro Kindle je zaznamenáno, že špatně prezentuje ilustrace
⬤ vážnějším zájemcům o historii může některý obsah připadat nudný nebo neúplný.

(na základě 22 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Conquest of Saxony Ad 782-785: Charlemagne's Defeat of Widukind of Westphalia

Obsah knihy:

Výboje Karla Velikého se staly hybnou silou evropské politiky v období mezi porážkou muslimů u Poitiers a křížovými výpravami. Je dominantou vojenských dějin středověké Evropy, protože jeho říše se rozkládala na území Francie, západního Německa a severní Itálie.

Dobývání Sasů Karlem Velikým bylo nejtěžší a nejvleklejší z jeho válek. Zahrnovala 18 tažení rozložených do 33 let, velké množství bojů na nižší úrovni a nejtvrdší závěrečné mírové urovnání, jaké kdy Karel Veliký poraženému nepříteli uložil. Tato válka byla také nejdůležitější ze všech válek Karla Velikého pro budoucí směřování a charakter evropských dějin a paradoxně také zahájila dlouhý proces sjednocování německy mluvících národů.

Karolinské tažení, které začalo v roce 772 sérií nájezdů a vpádů, rychle nabylo charakteru náboženského dobývání a dost možná se stalo inspirací pro pozdější křížové výpravy proti islámu i pohanským národům Pruska a Livonska. Po sérii povstání a vzpour pod vedením populárního saského vůdce Widukinda se Karel Veliký v letech 782 až 785 osobně vydal do boje a v řadě lítých bitev a menších akcí, než Widukinda v roce 785 konečně přivedl na buben, upevnil Sasko jako součást větší karolinské říše.