Vzdělání a kjótská filozofická škola: Pedagogika pro proměnu člověka

Původní název:

Education and the Kyoto School of Philosophy: Pedagogy for Human Transformation

Obsah knihy:

Dílo Kjótské školy představuje jeden z mála filozofických proudů, které vznikly v Japonsku. Po kulturní renesanci v době restaurace Meidži, která následovala po období uzavření Japonska před okolním světem (1600-1868), našlo toto výrazně japonské myšlení svůj výraz zejména v dílech Kitaro Nišidy, Keidžiho Nišitaniho a Hadžime Tanabeho. Je to především filozofie zkušenosti, lidského stávání se a proměny. Při sledování těchto témat přináší dědictví západní filozofie, které zahrnuje Williama Jamese, Huma, Kanta a Husserla, stejně jako psychologii Wilhelma Wundta, ve spojení s východním myšlením a praxí. Přesto dědictví a pokračující recepce Kjótské školy nebyly snadné, částečně kvůli souběhu jejího významu s nástupem japonského fašismu. V tomto světle má pak přetrvávající vztah školy k Heideggerovu myšlení ještě větší význam. A přesto zůstává tento bohatý filosofický směr myšlení pozoruhodným významem pro vzdělávací praxi.

Tato sbírka se zaměřuje na Kjótskou školu třemi jedinečnými způsoby. Zaprvé se zaměřuje na charakteristický popis lidského stávání se, který tato škola vytvořila. Za druhé zkoumá způsob, jakým se v díle jejích hlavních představitelů setkávají a spojují různé myšlenkové tradice filosofie a výchovy. Zatřetí a v širším záběru se zamýšlí nad tím, proč bohaté důsledky Kjótské školy pro filozofii a výchovu nebyly více doceněny, a snaží se to napravit.

První část knihy představuje historické a filozofické pozadí Kjótské školy a ilustruje její význam zejména pro estetickou výchovu, zatímco druhá část se věnuje nejen jí, ale i sbližování příslušných filozofických proudů Východu a Západu, od hry noh a buddhistické praxe až po americký transcendentalismus a poststrukturalismus.