Vzájemná pomoc: Sborník z knihy Kropotkinova pomoc: Faktor evoluce

Recenze čtenářů

Kropotkinova „Vzájemná pomoc: A Factor of Evolution“ zkoumá roli spolupráce a vzájemné podpory v evoluci a zpochybňuje tak darwinismus zaměřený na soupeření. Tvrdí, že společenský úspěch druhů, včetně lidí, spočívá spíše ve vzájemné pomoci než v soutěži. Kniha je dobře prozkoumána a podněcuje k zamyšlení a nabízí vhled do sociální etiky a komunismu. Některá vydání však trpí špatným formátováním a problémy s čitelností.

Kniha je velmi zasvěcená a poskytuje přesvědčivý protiargument sociálnímu darwinismu a zdůrazňuje význam spolupráce v evoluci. Kropotkinovy rozsáhlé postřehy a vědecké analýzy poskytují bohatý čtenářský zážitek. Je považována za stěžejní dílo pro pochopení lidské přirozenosti a anarchistického myšlení a je aktuální i dnes.

Některá vydání jsou špatně upravená, vyskytují se v nich problémy, jako je obtížně čitelné písmo, chybí rejstřík a neobratné formulace. Kritici poukazují na občasné problematické Kropotkinovy názory na rasu a kulturu, které mohou oslabovat jeho celkové poselství. Někdy může být psaný text hutný a suchý, takže pro některé čtenáře je to náročné čtení.

(na základě 57 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Mutual Aid: A Factor of Evolution

Obsah knihy:

"Nenechte se mýlit: příběh, který začal Pjotrem Alexejevičem Kropotkinem, ještě zdaleka neskončil. Naopak, věřím, že je velká šance, že teprve začal." - Rutger Bregman, Utopie pro realisty a Lidstvo.

"Ruský sociální teoretik Petr Kropotkin... tvrdil, že dobrovolná spolupráce byla klíčem k rozkvětu lidské civilizace." - The New York Times.

"Kniha je nesporně čtivá po celou dobu.... Ti, kdo s (Kropotkinem) nesouhlasí, se mohou studiem knihy mnohému přiučit." - Nature.

Fascinující dílo ruského knížete, který se stal anarchistou, Petra Kropotkina (1842-1921). Kropotkin jednou z prvních světových mezinárodních celebrit. V Anglii byl Kropotkin znám jako brilantní vědec, proslulý svou prací o spolupráci zvířat a lidí, ale Kropotkinova sláva v kontinentální Evropě se soustředila spíše na jeho roli zakladatele a hlasitého zastánce anarchismu. Ve Spojených státech se věnoval oběma vášním. Během dvou přednáškových turné po Americe sledovaly bývalého knížete Petra desetitisíce lidí.

Kropotkinova cesta ke slávě byla nečekaná a labyrintovitá, zahrnovala pobyty ve vězení, dechberoucí padesátitisícové cesty sibiřskými pustinami a vyhoštění z těch či oněch důvodů z většiny vážených západních zemí té doby. Ve své vlasti, v Rusku, se Petr proměnil z oblíbeného mladistvého páže cara Alexandra II. v mladíka nadšeného evoluční teorií, odsouzeného zločince, vězně a všeobecného agitátora, kterého nakonec ruská tajná policie pronásledovala přes půl světa kvůli jeho radikálním - někteří by mohli říci (a také řekli) osvíceným - politickým názorům.

Jak ve vězení, tak na útěku, kdy bavil a poučoval obrovské davy, našel Kropotkin energii a soustředění k psaní knih na oslnivá témata: evoluce a chování, etika, geografie Asie, anarchismus, socialismus a komunismus, trestní systémy, nadcházející průmyslová revoluce na Východě, Francouzská revoluce a stav ruské literatury. Ačkoli se jednalo o zdánlivě nesourodá témata, spojovala tato díla společná nit - vědecký zákon vzájemné pomoci, jímž se řídil vývoj veškerého života na Zemi. Tento zákon spočíval v Kropotkinově hlubokém přesvědčení, že to, co bychom dnes nazvali altruismem a spoluprací - ale co kníže nazýval vzájemnou pomocí - bylo hybnou evoluční silou veškerého společenského života, ať už u mikrobů, zvířat nebo lidí. Dnes antropologové, politologové, ekonomové a psychologové každoročně publikují stovky studií o lidské spolupráci a badatelé v těchto oborech si teprve začínají uvědomovat, že mnoho témat, která zkoumají, poprvé navrhl a propagoval Petr Kropotkin.