Recenze čtenářů
Shrnutí:Adele Reinhartzová ve své knize „Vyhnání ze smlouvy“ zkoumá vztah mezi judaismem a antijudaismem v Janově evangeliu a navrhuje „teorii vytlačení“, která naznačuje, že křesťané se od judaismu pouze neoddělili, ale snažili se do něj proniknout a nárokovat si privilegované postavení Božího lidu smlouvy. Kritici tvrdí, že její teze postrádá podstatné důkazy, zejména pokud jde o historický kontext a vnímané nesrovnalosti v její argumentaci. I když je její spis uznáván jako jasný a odborný, je považován za vhodný spíše pro akademiky než pro široké publikum.
Klady:Kniha je dobře napsaná a nabízí cenné poznatky o rozdílech mezi judaismem a křesťanstvím. Představuje jedinečný pohled na historické vztahy mezi oběma náboženstvími a vybízí ke kritické diskusi mezi vědci.
Zápory:Kritici považují Reinhartzovy teze za nedostatečně podložené historickými důkazy, zejména pokud jde o chronologii náboženských textů a roli galilejské identity. Kniha může být pro běžné čtenáře příliš složitá a je určena spíše akademickému publiku.
(na základě 1 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Cast Out of the Covenant: Jews and Anti-Judaism in the Gospel of John
Obsah knihy:
Janovo evangelium staví své čtenáře, posluchače a vykladače před závažný problém: jak smířit vznešenou spiritualitu evangelia a hlubokou znalost judaismu s jeho líčením Židů jako dětí ďábla (Jan 8,44), kteří pronásledovali Krista a jeho následovníky? Jedním z rozšířených řešení tohoto problému je takzvaná "hypotéza vyhnání". Podle tohoto názoru bylo čtvrté evangelium adresováno židovské skupině věřících v Krista, která byla pro svou víru vyloučena ze synagogy.
Protižidovské prvky vyjadřují jejich přirozenou nelibost nad tím, jak s nimi bylo zacházeno; židovské prvky evangelia naopak odrážejí židovství této skupiny a také zmírňují sílu protižidovských poznámek evangelia. Adele Reinhartzová v této knize Cast out of the Covenant předkládá podrobnou kritiku hypotézy vyhnání na literárním a historickém základě. Tvrdí, že židovské prvky v evangeliu ve skutečnosti k protižidovství zdaleka nepřispívají, naopak ho zmírňují.
Reinhartzová se zaměřuje na přesvědčivý jazyk a záměry evangelia a ukazuje, že protižidovství evangelia je patrné nejen v nepřátelských komentářích evangelia na adresu Židů, ale také v přivlastňování si Tóry, Chrámu a Smlouvy, které byly pro židovskou identitu prvního století tak zásadní. Evangelium se obratným použitím rétoriky snaží přesvědčit své posluchače, že Boží přízeň se odvrátila od Židů k pohanům, že mezi synagogou a těmi, kdo vyznávají Krista jako Mesiáše, existuje hluboký rozkol a že podle evangelia tento rozkol vznikl ještě za Ježíšova života.
Čtvrté evangelium, tvrdí Reinhartz, si přivlastňuje židovství a zároveň Židy zavrhuje. Tím také podporuje "rozchod" mezi těmi, kdo věří, že Ježíš je mesiáš, Boží Syn, a těmi, kdo nevěří, tedy Židy.
Tento rétorický program, jak naznačuje, mohl být použit k podpoře oslovení nebo dokonce organizované misie k pohanům, po vzoru Pavla a jeho současníků z poloviny prvního století.
