Vůle žít dál: To je naše dědictví

Recenze čtenářů

Recenze na knihu Hermana Wouka vyzdvihují její hloubku, historické postřehy a autorovy osobní úvahy o judaismu. Mnozí čtenáři ji považují za obohacující a podnětnou, někteří kritizují její uspořádání a složitost.

Hluboký a smysluplný vhled do židovské kultury, historie a víry.

Inspirativní a poutavé psaní, které ve čtenářích vyvolává odezvu.

(na základě 17 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Will to Live on: This Is Our Heritage

Obsah knihy:

Herman Wouk se ve svých románech pohybuje od mohutného vyprávění Vzpoura Caine a hřejivého, intimního humoru Marjorie Morningstar až po globální panorama Vichry války a Válka a vzpomínky. Všechny tyto síly se spojují v tomto novém významném díle literatury faktu Vůle žít dál, poučném popisu celosvětové revoluce, která zachvátila židovstvo, na pozadí rychle revidované historie, tradice a posvátné literatury.

Před čtyřiceti lety Herman Wouk ve svém moderním klasickém díle To je můj Bůh zdůvodnil své náboženské přesvědčení a chování. Jeho cílem v tomto díle i ve Vůli žít dál bylo prolomit krustu předsudků, znovu probudit jasné myšlení o velkolepém židovském dědictví a předat poselství naděje na přežití Židů.

Ačkoli jsou Tóra a Talmud nadčasové, dvacáté století přineslo Židům otřesy: apokalyptickou zkušenost holocaustu, znovuzrození židovského státu, nejistou americkou diasporu a prohlubující se náboženské rozpory. Herman Wouk po celoživotním studiu zkoumá změny, které postihly židovský svět, zejména neklidný zázrak Izraele, a pozoruhodné, i když ubývající americké židovstvo. Kniha je prošpikována nádhernými příběhy o autorových setkáních s takovými velikány, jako jsou Ben Gurion, Isidor Rabi, Jicchak Rabin, Saul Bellow a Richard Feynan.

Vzdělaný v obecné kultuře, vřele tolerantní k jiným přesvědčením, tento známý autor vyjadřuje své vlastní jiné přesvědčení, tento známý autor vyjadřuje svou vlastní víru s vášní, která dodává knize oheň, a činí tak čtivým, poutavým stylem, který - jako ve všech Woukových beletristických dílech - nutí čtenáře chtít vědět, co přinese další stránka.

Herman Wouk v knize Vůle žít dál píše:

"A tak začíná tavicí kotel působit na židovstvo. Jeho účinek byl v uplynulém století odložen šokem z holocaustu a vzestupem Izraele, ale dnes je holocaust akademickým tématem a Izrael už není obtěžovaným outsiderem. Amkha v Americe neumírá, ale pomalu se rozplývá, a to jsou velmi rozdílné osudy. Umírání je hrůza, agónie, dusivá meta, kterou je třeba zahnat pouhým instinktem, vůlí žít dál, do posledního dechu. Roztávání je pouhé rozptýlení v okolním přívětivém teple, v němž se člověk rozpustí a zmizí, jako lžička cukru mizí v horkém čaji.....

Přesto jsme tady ve Spojených státech přes všechen děsivý úbytek, který jsem si představil, stále komunitou více než pěti milionů silných..... Na hony vzdálené mým nadějím by naši potomci mohli jednoho dne tvořit diasporu srovnatelnou s Babylonií. V tuto chvíli je to ovšem mimo racionální očekávání. Musíme se soustředit na to, abychom vůbec vydrželi....".