Všemocná vláda

Recenze čtenářů

Kniha přináší kritickou analýzu příčin světových válek a role vlády a zdůrazňuje význam historických událostí a myšlenek pro pochopení evropských konfliktů. Mises argumentuje proti víře ve všemocnou vládu, naznačuje, že vláda často problémy spíše komplikuje, než řeší, a obhajuje klasické liberální hodnoty.

Kniha nabízí cenné historické postřehy a jedinečný pohled na příčiny světových válek od autora, který tyto události prožil. Je oceňována pro hloubku analýzy a srozumitelnost při vysvětlování složitých historických a ekonomických pojmů. Mnozí čtenáři ji považují za poučnou a vzdělávací a poznamenávají, že zpochybňuje konvenční vyprávění o vládě a její roli ve společnosti.

Některým čtenářům může připadat méně poutavé, že se kniha spoléhá na historickou analýzu než na teoretické rámce, a k plnému pochopení argumentů je nutná určitá úroveň porozumění klasickému liberalismu. Kromě toho může být pohled na knihu vnímán jako kontroverzní nebo silně názorově vyhraněný, což nemusí najít odezvu u všech čtenářů.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Omnipotent Government

Obsah knihy:

Svoboda není negativním ideálem, jak tvrdili němečtí předchůdci nacismu. To, zda je pojem prezentován v afirmativní nebo negativní podobě, je pouze otázkou idiomu. Svoboda od nedostatku se rovná výrazu usilujícímu o stav, za něhož jsou lidé lépe zásobováni potřebami. Svoboda projevu se rovná stavu, v němž každý může říkat, co chce. Na dně všech totalitních doktrín leží přesvědčení, že vládci jsou moudřejší a vznešenější než jejich poddaní, a že tedy vědí lépe než oni sami, co ovládaným prospívá. Werner Sombart, dlouholetý fanatický zastánce marxismu a později neméně fanatický zastánce nacismu, se odvážil otevřeně tvrdit, že Vůdce dostává rozkazy od Boha, nejvyššího Vůdce vesmíru, a že Fhrertum je trvalé zjevení.

Kdo to připustí, musí ovšem přestat zpochybňovat účelnost vládní všemohoucnosti. Ti, kdo s tímto teokratickým zdůvodněním diktatury nesouhlasí, si osobují právo svobodně diskutovat o problémech s tím spojených. Nepíší stát s velkým S. Nevyhýbají se rozboru metafyzických pojmů hegelianismu a marxismu. Celou tuto vznešeně znějící řečnickou aktivitu redukují na jednoduchou otázku: Jsou navrhované prostředky vhodné k dosažení sledovaných cílů?

Odpovědí na tuto otázku chtějí prokázat službu velké většině svých bližních.