Všechno, pořád, všude: Jak jsme se stali postmoderními

Recenze čtenářů

Kniha se pokouší prozkoumat souvislosti mezi postmodernismem a neoliberalismem a analyzuje kulturní produkci za posledních 50 let. Někteří čtenáři oceňují dobře propracovaný obsah a ambiciózní premisu, mnozí však textu vytýkají přílišnou spletitost, pedanterii a nepřehlednost. Autorův přístup je označován za sebestředný a styl psaní je považován za příliš vznešený pro běžné čtenáře.

⬤ Dobře propracované a ambiciózní zkoumání postmodernismu a neoliberalismu.
⬤ Nabízí zajímavé historické postřehy a anekdoty z řady kulturních odkazů.
⬤ Někteří čtenáři ji považovali za poutavou a místy přístupnou.
⬤ Autor prokazuje vysokou úroveň erudice.

⬤ Psaní je příliš složité a plné žargonu, takže je pro mnoho čtenářů nepřístupné.
⬤ Často působí pedantsky a sebestředně, což vede k frustrujícímu čtenářskému zážitku.
⬤ V celé knize jsou autorovy argumenty kritizovány pro nedostatek soudržnosti a rozpory.
⬤ Premisa je vnímána jako špatně realizovaná, s mnoha klišovitými postřehy, které postrádají originální náhled.

(na základě 11 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Everything, All the Time, Everywhere: How We Became Postmodern

Obsah knihy:

Nové radikální dějiny nebezpečné myšlenky

Postmoderna je kreativní destrukce, která rozbila naši současnost na kousky. Dynamizovala modernismus, který dominoval západnímu světu po většinu 20. století. Postmoderna představovala vše, co modernismus odmítal: zábavu, bujaré veselí, nezodpovědnost. Pod svým nablýskaným povrchem však postmoderna skrývala špinavé tajemství: byla fíkovým listem pro nový druh dravého kapitalismu. Byla také forsáží "postpravdy", díky níž se západní hodnoty převrátily naruby.

Odkud se však tyto myšlenky vzaly a jak ovlivnily svět? Stuart Jeffries ve své brilantní historii nebezpečné myšlenky vypráví příběh, který začíná na počátku 70. let a pokračuje až do současnosti.

Tuto historii vypráví prostřednictvím bouřlivé galerie, která zahrnuje Davida Bowieho, Ipod, Frederica Jamesona, demolici Pruit-Igoe, Madonnu, postfordismus, "králíka" Jeffa Koona, Deleuze a Guattariho, Nixonův šok, The Bowery series, Judith Butlerová, Las Vegas, Margaret Thatcherová, Grand Master Flash, I Love Dick, RAND Corporation, Sex Pistols, princezna Diana, Musee D'Orsay, Grand Theft Auto, Perry Anderson, Netflix, 11. září.

Dnes jsme jen stěží schopni chápat politiku jako komunitní činnost, protože jsme si zvykli být spíše spotřebiteli než občany. Politici s námi jednají jako s konzumenty, kterým musí dodávat. Můžeme dělat něco jiného než trpět výčitkami svědomí?