Opakování motivu vanitas zakotveného v antice a baroku v současné kultuře se může zdát anachronické.
Nejenže však zapadá do řady jiných současných postupů, ale samotná vanitas již tematizuje opakování jako něco, o čem se od 19. století jen kontroverzně diskutuje: že hraje ústřední roli při vyjednávání o identitě, při umisťování sebe sama v dějinách, při návratu a proměně vytěsněných a ostrakizovaných nebo při hodnocení téhož v druhém.
To vše je zřejmé, jakmile je zkoumání opakování vanitas - ústředního pojmu pomíjivosti a marnosti, přinejmenším v západní kultuře - podniknuto z filozofické, kulturně-teoretické, psychoanalytické, výtvarné a literární perspektivy a navíc konfrontováno s myšlenkami vzdálenými. Současná pojednání o vanitas se staví sebereflexivně, kriticky a politicky; přitom rozvíjejí potenciály tohoto motivu, které byly vždy přítomny, ale možná je teprve nyní potřeba je realizovat.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)