Hodnocení:
Kniha se zabývá filozofickým problémem vágnosti, zejména optikou Soritova paradoxu. Zatímco někteří čtenáři oceňují Williamsonovy postřehy a jasnost jeho argumentů, jiní kritizují jeho výklady a přístup a naznačují, že přehlíží klíčové filozofické myšlenky, zejména Wittgensteinovy. Kniha rozděluje názory na její přístupnost a platnost jejích závěrů.
Klady:⬤ Včasné přehodnocení Soritova paradoxu a vágnosti ve filozofii.
⬤ Jasný a poutavý styl psaní, který zpřístupňuje složité myšlenky širokému publiku.
⬤ Nabízí cennou kritiku alternativních názorů na vágnost.
⬤ Pronikavý a významný příspěvek k probíhajícím filozofickým diskusím.
⬤ Někteří čtenáři považují obsah za příliš odborný a náročný i pro zkušené filosofy.
⬤ Kritika, že Williamson ignoruje nebo nesprávně interpretuje Wittgensteinovo dílo o jazyce, což vede k domnělým elementárním chybám.
⬤ Úvodní a závěrečná část jsou vnímány jako zastaralé nebo málo hluboké ve srovnání s jinými Williamsonovými pracemi.
⬤ Pochybnosti o platnosti Williamsonových závěrů o vágnosti, neboť někteří čtenáři je považují za nepřesvědčivé.
(na základě 5 hodnocení čtenářů)
Pokud z hromady písku stále odstraňujete jednotlivá zrnka, kdy už to není hromada? Timothy Williamson sleduje historii problému vágnosti od diskusí o paradoxu hromady v klasickém Řecku až po moderní formální přístupy, jako je fuzzy logika.
Tvrdí, že standardní logika a formální sémantika platí i pro vágní jazyky, a obhajuje kontroverzní realistický názor, že vágnost je formou neznalosti - skutečně existuje zrnko písku, jehož odstranění změní hromadu v ne-hromadu, ale nikdy nemůžeme přesně vědět, které to je.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)