V bláznivé lásce a válce

Recenze čtenářů

Básnická sbírka Joy Harjo „V bláznivé lásce a válce“ je hluboce působivá a zkoumá složitost lidské zkušenosti z pohledu domorodého obyvatelstva. Sbírka rezonuje zejména s těmi, kdo znají tradice amerických indiánů, a nabízí bohatou tapiserii kulturních a osobních zkušeností. Zatímco někteří čtenáři ocení její hloubku, pro jiné jsou některé obrazy nepřístupné a témata mohou působit tíživě nebo depresivně.

Poezie je silná a hluboká a má schopnost hluboce rezonovat se čtenáři v tématech lásky, války a lidské zkušenosti. Harjova znalost jazyka a živá obraznost vytvářejí krásné zkoumání kulturních a osobních pravd. Čtenáři často při každém čtení nacházejí nové významy a dílo je uznávané pro zahrnutí politických, duchovních a emocionálních prvků.

Někteří čtenáři mají pocit, že některé prvky poezie mohou být nepřístupné nebo obtížně pochopitelné, což vede k vnímání díla jako depresivního. Rozdělení knihy do dvou oddílů („Ve válkách“ a „Šílená láska“) může působit nelogicky, neboť témata se překrývají. Navíc poezie jako žánr je velmi subjektivní a ne každá báseň může rezonovat s každým čtenářem.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

In Mad Love and War

Obsah knihy:

Posvátné a světské básně kmene Creek.

Vítěz americké knižní ceny Before Columbus Foundation (1990)

Vítěz ceny Williama Carlose Williamse (1991)

2019 United States Poet Laureate laureát básnické sbírky Spojených států.

Joy Harjo je silným hlasem svého kmene Creek (Muscogee) („ukradeného národa v ukradené zemi“), ostatních utlačovaných lidí i sebe samé. Její básně, posvátné i světské, jsou psány s vášní hněvu, smutku a lásky, něžné i zuřivé zároveň. Jsou zakořeněny v zemi; jsou zajedno s jeleny a liškami, jestřáby a orly, sluncem, měsícem a větrem a ročními obdobími - „jaro/ bylo hubené a hladové s nadějí na děti a obilí“. Jsou tu nepřátelé, ale i milenci; jsou tu tanečníci duchů, staří i noví předkové, kteří znovu povstávají, „aby chodili v ohnivých botách“.

Oheň a jeho následky jsou vskutku stálým obrazem v hořící knize. Nebe je „zápalné“; „dým úsvitu“ mění nepřátele v popel: „Jsem oheň, který požírá vítr.“ „Tvůj oheň spálil/ mé rty.“ „Zapaluji oheň, který se plazí z mého hřbetu/ k bohům uhlíkem z plamene mé sestry.“.

Duch této knihy však není pohlcen. Neomezuje ho šílená láska ani válka a „je v něm něco většího než paměť/ vyvlastněného lidu“. Tím něčím větším je například revoluce, svoboda, zrození.