Recenze čtenářů
Shrnutí:Tato kniha „Unavená omlouvám se za církev, kterou nemám“ od Lillian Danielové má smíšené hodnocení. Mnozí čtenáři oceňují její poutavý a vtipný styl psaní i podnětné postřehy o výzvách, kterým církev v současnosti čelí. Kniha vybízí k upřímným rozhovorům o víře a zdůrazňuje význam společenství. Některé recenze však upozorňují, že psaní může být občas nesourodé, a ne všichni čtenáři souhlasí s jejím liberálním přístupem ke křesťanství a mají pocit, že může přehlížet důležitost osobní víry.
Klady:⬤ Dobře napsaný a poutavý styl, který zahrnuje i humor.
⬤ Zabývá se aktuálními otázkami dnešní církve.
⬤ Podněcuje k otevřené diskusi o víře.
⬤ Poskytuje vhled do společenství a bohoslužeb.
⬤ Doporučujeme těm, kteří hledají naději a inkluzi na svých duchovních cestách.
Zápory:⬤ Někteří čtenáři považují styl psaní za méně ucelený.
⬤ Jiní nesouhlasí s autorčinými liberálními názory a jejími závěry o víře versus společenství.
⬤ Někteří mají pocit, že kniha se dostatečně nezabývá potřebami nebo vírou lidí z konzervativních křesťanských kruhů.
(na základě 29 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Tired of Apologizing for a Church I Don't Belong To
Obsah knihy:
Když se Lillian Danielová omluvila úplně cizímu člověku za všechno špatné, co kdy řekl nebo udělal ve jménu křesťanství, překvapilo ho, že za to všechno může ona. „Inkvizice? Ani to nevytahuj, jsem daleko před tebou.
Byla jsem z toho naštvaná dřív, než jsi o tom vůbec slyšel, takhle jsem otevřená. Čarodějnické procesy v Salemu? Já vím! To je tak trapné. Můžu si s tebou stejně vyrazit? Jsi moc hodná.“ „Náboženství může za všechny války v dějinách,“ říkali by a já bych jim odpověděl: “Máš pravdu.
Nezapomeň na imperialismus, kapitalismus a rasismus.
I tyto problémy vymyslelo náboženství. To poznáte podle toho, že na všech jejich shromážděních najdete věřící lidi.“.
Daniel v této knize tvrdí, že je načase, aby se křesťané přestali omlouvat a uvědomili si, že záleží na tom, jak mluvíme o křesťanském společenství. Daniel s odzbrojující upřímností a správnou dávkou humoru nabádá křesťany s otevřenou myslí, aby hledali způsoby, jak mluvit o svých cestách víry, které jsou rozumné, důsledné a skutečné. Po vydání knihy Když duchovní, ale ne náboženský nestačí: Lillian Danielové se ozvalo mnoho SBNR i praktikujících křesťanů.
Byli to právě křesťané, kteří jí vyčítali její přímočarý a neokázalý postoj člověka, který věří, že na náboženském společenství záleží. Křesťané řečnili, že křesťané mají z definice tendenci být odsuzujícími, odsuzujícími pokrytci, a proto je lidé nenávidí. Tím, že říká, že na náboženství záleží, odsuzuje ty, kteří s ním nesouhlasí, a potvrzuje tak stereotypní představu o křesťanech.
Lepší je přiznat, co všechno je na křesťanství a jeho historii špatné, a pak se omluvit. V této knize Daniel ukazuje, proč záleží na tom, jak mluvíme o křesťanském společenství, a zároveň vyzývá otevřeně smýšlející křesťany, aby se naučili lepším způsobům, jak o své víře mluvit.
