Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Lillian Danielové přináší osvěžující a vtipný pohled na současnou křesťanskou víru a společenství. Zpochybňuje zažité stereotypy a zdůrazňuje význam bohoslužby a skutečného společenství v církvi. Autorka se dělí o osobní zkušenosti a teologické postřehy, díky čemuž je její pohled na věc blízký a poutavý, i když může být kvůli liberálnímu postoji k některým otázkám polarizující.
Klady:Dobře napsané a poutavé, poskytuje směs humoru a vážného teologického vhledu. Podněcuje smysluplné rozhovory o víře a úloze církve a zároveň zpochybňuje stereotypy. Zabývá se touhou po společenství v postkřesťanské společnosti, takže je vhodná pro široké publikum, včetně pastorů a laiků. Mnoha čtenářům kniha změnila život a je skvělým zdrojem informací pro diskuse.
Zápory:Někteří čtenáři považovali styl psaní za občas nesouvislý. Několik recenzentů nesouhlasilo s autorovými závěry, zejména pokud jde o povahu víry a přesvědčení. Liberální pohled nemusí rezonovat s konzervativnějšími křesťany a někteří mají pocit, že autor plně neřeší potřeby těch, kteří byli zraněni tradiční církevní zkušeností.
(na základě 29 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Tired of Apologizing for a Church I Don't Belong To: Spirituality without Stereotypes, Religion without Ranting
Obsah knihy:
KDYŽ SE LILLIAN DANIELOVÁ omluvila úplně cizímu člověku za všechno špatné, co kdy řekl nebo udělal ve jménu křesťanství, překvapilo ho, že za to všechno může ona. "Inkvizice? Ani to nevytahuj, jsem daleko před tebou. Byla jsem z toho naštvaná dřív, než jsi o tom vůbec slyšel, takhle jsem otevřená. Čarodějnické procesy v Salemu? Já vím! To je tak trapné. Můžu si s tebou stejně vyrazit? Jsi moc hodná." "Náboženství může za všechny války v dějinách," říkávali a já jim odpovídal: "Máš pravdu. Nezapomeň na imperialismus, kapitalismus a rasismus. I tyto problémy vymyslelo náboženství. To poznáte podle toho, že na všech jejich shromážděních najdete věřící lidi." Daniel v této knize tvrdí, že je načase, aby se křesťané přestali omlouvat a uvědomili si, že záleží na tom, jak o křesťanském společenství mluvíme. S odzbrojující upřímností prokládanou správnou dávkou humoru Daniel vyzývá otevřeně smýšlející křesťany, aby prozkoumali způsoby, jak mluvit o svých cestách víry, které jsou rozumné, důsledné a skutečné.
PO VYDÁNÍ knihy Když duchovní, ale ne náboženský nestačí: Lillian Daniel se ozvalo mnoho SBNR i praktikujících křesťanů. Byli to právě křesťané, kteří ji peskovali za její přímočarý, neokázalý postoj člověka, který věří, že na náboženském společenství záleží.
Křesťané řečnili, že křesťané mají z definice tendenci být odsuzujícími, odsuzujícími pokrytci, a proto je lidé nenávidí. Tím, že říká, že na náboženství záleží, odsuzuje ty, kteří s ním nesouhlasí, a potvrzuje tak stereotypní představu o křesťanech. Lepší je přiznat, co všechno je na křesťanství a jeho historii špatné, a pak se omluvit.
V této knize Daniel ukazuje, proč záleží na tom, jak mluvíme o křesťanské komunitě, a zároveň vyzývá otevřeně smýšlející křesťany, aby se naučili lepším způsobům, jak o své víře mluvit.
