Úvahy: Dědictví nacistické perzekuce a spravedlnosti

Recenze čtenářů

Kniha „Reckonings: Fulbrookové je vysoce ceněna pro svůj důkladný výzkum a pronikavou analýzu důsledků holocaustu po druhé světové válce. Přestože je kniha považována za nezbytnou četbu pro svůj význam pro současné otázky odpovědnosti a nacionalismu, mnoho recenzí zdůrazňuje její hutný a dlouhý obsah, který z ní činí náročnou četbu.

Kniha poskytuje hluboké a podrobné zkoumání holocaustu a jeho následků a nabízí nový pohled na dědictví nacistické perzekuce. Je dobře propracovaná, podněcuje k zamyšlení a má zásadní význam pro pochopení historických i současných událostí souvisejících s odpovědností. Recenzenti oceňují její čtivost a důležitost tématu a tvrdí, že by se měla vyučovat ve školách.

Mnozí čtenáři považovali knihu za příliš obsáhlou a hutnou, přičemž navrhovali, že by mohla být o značné procento zkrácena. Někteří ji popisovali jako trestající čtení vzhledem k jejímu tématu a délce a upozorňovali na nedostatek poutavého vyprávění v některých momentech. Objevily se také připomínky týkající se potřeby lepší redakce, která by omezila opakování a zlepšila plynulost.

(na základě 37 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Reckonings: Legacies of Nazi Persecution

Obsah knihy:

Jediné slovo - Osvětim - často vystihuje celou šíři pronásledování a utrpení, kterému říkáme holocaust. Soustředění se na jediný koncentrační tábor - ať už se v něm odehrálo cokoli strašného, ať už byl jeho rozsah jakkoli katastrofální - však zanechává neúplný příběh, zkrácenou historii. Nedokáže plně zprostředkovat nesčetné způsoby, jakými se jednotlivci připletli na stranu pachatelů, a zastírá rozmanitost zkušeností široké škály obětí, které bojovaly a umíraly, nebo se jim navzdory všem předpokladům podařilo přežít. Přitom nám také uniká pokračující dědictví nacistické perzekuce napříč generacemi a kontinenty.

Mary Fulbrooková se ve své obsáhlé knize snaží rozšířit naše chápání a zkoumá životy jednotlivců v celém spektru utrpení a viny, přičemž každý z nich zachycuje jednu malou část většího příběhu. Ve svém jádru se snaží odhalit rozpor mezi oficiálními mýty o "vyrovnávání se s minulostí" na jedné straně a rozsahem, v jakém se drtivá většina nacistických pachatelů vyhýbala spravedlnosti, na straně druhé. V nástupnických státech Třetí říše - ve východním Německu, západním Německu a Rakousku - se pokusy o spravedlnost v letech a desetiletích po roce 1945 značně lišily. Komunistický východoněmecký stát stíhal nacistické zločince a vynášel přísné tresty; západní Německo, které se snažilo udělat tlustou čáru za minulostí, se přiklánělo ke shovívavosti a toleranci. Rakousko až do osmdesátých let, kdy se objevily zprávy o minulosti generálního tajemníka OSN Kurta Waldheima, nevykonalo téměř žádné zúčtování. Tato rozsáhlá kniha, sledující různá poválečná období soudních procesů a svědectví, měnící se postoje k pachatelům i pozůstalým, klade na misku vah spravedlnosti těžký kámen.

Holokaust není pouhou "historií" a pamětní krajina, která ho pokrývá, se sotva dotýká povrchu; pod ním se zmítá vír dozvuků nacistické éry. V knize Reckonings jsou využity příběhy těch, kteří zůstali pod radarem veřejných reprezentací, mimo pozornost médií, a zároveň jsou jejich zkušenosti zasazeny do měnících se širších souvislostí a prostředí, v nichž se snažili najít smysl bezprecedentního utrpení. Fulbrook používá slovo "zúčtování" v nejširším možném smyslu, aby evokoval důsledky násilí pro ty, kterých se přímo týkalo, ale i pro ty, kterých se týkalo nepřímo, a jak se jeho účinky téměř nekonečně rozšířily napříč místem a časem.