Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 9 hlasů.
Původní název:
Strike from the Sea: The Development and Deployment of Strategic Cruise Missiles Since 1934
Obsah knihy:
Řízená střela - označovaná také jako řízená střela - je široce používanou taktickou a strategickou zbraní, která je schopna zasáhnout pozemní nebo lodní cíle konvenčními nebo jadernými hlavicemi. Před vývojem balistických raket pro útok na domovinu nepřítele disponovaly strategické arzenály USA a Sovětského svazu pozemními řízenými střelami pro útok s jadernými hlavicemi. Následně americké a sovětské námořnictvo i ostatní flotily vyvinuly taktické protilodní a protiponorkové řízené střely.
Velká část této knihy se zabývá programem amerického námořnictva pro střely Regulus - první ponorkovou zbraní na světě, která mohla zaútočit na nepřátelskou vlast s jadernou hlavicí - a podobnými snahami sovětského námořnictva o střely s plochou dráhou letu. Před programem Regulus mělo několik světových ponorek palubní děla, která byla využívána k útokům na pobřežní cíle; Britové skutečně postavili třídu "ponorkových monitorů" s děly velké ráže pro útoky na pobřežní cíle. Po Regulusu byly na moře v ponorkách vysílány pokročilejší křižující střely a balistické rakety, které útočily na města a vojensko-průmyslová zařízení nepřítele. Některé americké a sovětské/ruské střely s plochou dráhou letu s jadernou výzbrojí jsou v této knize rovněž zkoumány v kontextu jejich konkurenceschopnosti s raketami na moři, pokud jde o jejich úlohy a zdroje. Někdy se také uvažovalo o využití technologie raket jedné služby jinou službou. Rychlý a úspěšný vývoj balistické střely Polaris odpalované z ponorek (SLBM) americkým námořnictvem a rozpočtová omezení způsobily zrušení pokročilých střel s plochou dráhou letu odpalovaných z ponorek - Regulus II i navazujících střel Rigel a Triton. Ponorky vyzbrojené raketami Regulus I pokračovaly v hlídkování v severním Pacifiku až do poloviny roku 1964, kdy byly v "odstrašující" roli nahrazeny raketovými ponorkami Polaris.
Sovětské námořnictvo pokračovalo ve vývoji a nasazování protilodních řízených střel, které si zachovaly určité schopnosti útoku na pevninu. Po vyřazení Regulusu v roce 1964 se vývoj strategických řízených střel v americkém námořnictvu ocitl v útlumu. V sedmdesátých letech 20. století byl vývoj střel s plochou dráhou letu amerického námořnictva obnoven střelou Tomahawk, která byla původně navržena jako "divadelní" zbraň pro pozemní útok s jadernou hlavicí. Důležité je, že Tomahawk byl od počátku programu navržen tak, aby mohl být odpalován ze standardních 21palcových (533mm) torpédometů pro ponorky. Zatímco Tomahawk byl vyvinut speciálně pro námořní použití z hladinových lodí a ponorek, následně byla vyvinuta pozemní verze jako diverzní jaderná zbraň s názvem Gryphon pro americké letectvo jako protiváha sovětským diverzním jaderným zbraním ve východní Evropě. (Tomahawk byl vhodný i pro odpalování z letadel, ačkoli letectvo ani námořnictvo USA tuto koncepci nepřijaly. ) Následné varianty Tomahawku s konvenčními hlavicemi byly vyvinuty pro pozemní útočné a protilodní střely. Námořní střely Tomahawk s konvenčními hlavicemi - odpalované z hladinových lodí a ponorek - byly hojně a velmi účinně využívány ve válce v Perském zálivu (1991) a v několika následujících konfliktech a krizích. Podobnou historii vývoje mají i programy sovětského námořnictva pro řízené střely s plochou dráhou letu, které přinesly několik zbraní pro pozemní útoky.
