The Tragedy of the Republic
V této pronikavé eseji, která byla poprvé přednesena jako přednáška na Pařížském institutu politických studií, se klíčová osobnost evropské politické filozofie zabývá několika současnými krizemi prostřednictvím četby Shakespearova Coriolana a Julia Caesara.
Dnes si vybíráme - nebo se domníváme, že si vybíráme - své vůdce především proto, aby hájili naše zájmy, aby nás „reprezentovali“. Jak však Shakespearovo zkoumání motivace Coriolana, Bruta a Cassia názorně ukazuje, antickým základem republiky není reprezentace, ale hrdost na to, že vládneme pro společné dobro. To s sebou nese výběr těch, kteří jsou nejschopnější nejen mluvit jménem voličů, ale i vládnout - několika ctnostných.
Pro občany moderních republik je však prvořadá svoboda, svoboda bez příkazů a poslušnosti. Výsledkem je, ţe veřejné dění slábne, schopnost vládnout se vytrácí, napodobování skomírá, lidé pracují proti sobě a výběr zástupců postrádá smysl. Když se otevřou volební místnosti a občané mají rozhodnout, „kdo bude mít tu čest nejednat“, říká Manent:
„... soupeření může být živé a vášně bouřlivé, ale muži a ženy, kteří se bojí vládnout, vypadají všichni stejně. V Evropě stejně jako ve Spojených státech se paralýza a stagnace ujímají a zapouštějí kořeny, a to za horlivé pomoci občanů, kteří požadují akci a úspěšně protestují při prvním náznaku. Kde bychom dnes mohli najít politickou akci, která iniciuje a přikazuje? Shakespearovo divadlo nám dává k dispozici ducha a motivy republikánské vlády, které jsou zvláště viditelné, když nejsou zahaleny nebo zkresleny obrovskou umělostí reprezentace.“
Politický filozof z Notre Dame Patrick J. Deneen v poučné předmluvě zasazuje Manentův esej do amerického kontextu a dále objasňuje paradoxy republiky.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)