Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Alenky Zupančičové „The Odd One In“ zkoumá povahu komedie z pohledu různých filozofů, jako jsou Hegel, Freud a Lacan. Zupancicová tvrdí, že skutečná komedie vzniká ze vztahu mezi Jedním a Dvěma a že jde spíše o podstatu bytí než o pouhý humor. Kniha se vrací ke klasickým textům a vyvozuje moderní paralely, přičemž přináší i vlastní interpretaci filozofických kořenů komedie.
Klady:Kniha nabízí originální filozofický pohled na komedii, který propojuje klasické a současné myšlení. Zupancicova jedinečná interpretace přináší nové chápání komedie, které překračuje rámec jednoduchých definic humoru a zapojuje čtenáře do hlubšího zkoumání tohoto tématu. Spisovatel účinně vyjadřuje složité myšlenky o povaze komedie a o tom, jak souvisí s tragédií a lidskou existencí.
Zápory:Některým čtenářům mohou Zupančičovy argumenty připadat příliš složité nebo hutné, protože se hluboce zabývají filozofickými koncepty, které mohou být náročné na pochopení. Objevují se kritické připomínky, že se kniha může příliš opírat o intelektuální nároky a může přehlížet jednodušší rámce humoru. Navíc přirovnání ke klasickým filosofům nemusí rezonovat se všemi čtenáři, což může způsobit, že dílo bude působit více esotericky.
(na základě 5 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Odd One in: On Comedy
Obsah knihy:
Lacanův pohled na to, jak může komedie pomoci filozofii, s příklady od Hegela a Moliho až po George W. Bushe a Borata.
Proč filosofovat o komedii? K čemu je dobré zkoumat komično z filozofické a psychoanalytické perspektivy? V knize The Odd One In se Alenka Zupančič zamýšlí nad tím, jak nám filosofie a psychoanalýza mohou pomoci pochopit pohyb a logiku, které jsou součástí komediální praxe, a jak komedie může filosofii a psychoanalýze pomoci rozpoznat některé zásadní mechanismy a proměnlivosti toho, čemu se říká lidskost.
Komedie je ze své podstaty obtížně vymezitelná pojmy a definicemi, ale jako umělecká forma a společenská praxe je komedie způsobem setkávání s cizím objektem - zahrnuje výjimku. Vztah filozofie ke komedii, píše Zupančič, není právě jednoduchý příběh (a skutečně obsahuje některé prvky komedie). Mohl by začít u ztracené knihy Aristotelovy Poetiky, která pojednává o komedii a smíchu (a kterou proslavil Umberto Eco ve Jménu růže ). Zupančič však čerpá z celé řady filozofů a vzorů komedie, od Aristofana, Moli rea, Hegela, Freuda a Lacana až po George W. Bushe a Borata. Pronikavě rozlišuje mezi komedií a ideologicky vnucenou, "naturalizovanou" veselostí. Skutečná, podvratná komedie prosperuje ze zkratek, které navazují bezprostřední spojení mezi heterogenními řády. Zupancic zkoumá mechanismy a procesy, jimiž komedie pouští podivíny dovnitř.
