The Furies: The Furies: The Furies: The Furies: The Furies: The Furies: The Furies: The Furies: The Furies: The Furies: The Furies: The Furies: The Furies: Násilí a teror ve francouzské a ruské revoluci

Recenze čtenářů

Kniha „The Furies: Násilí a teror ve francouzské a ruské revoluci“ přináší srovnávací analýzu Francouzské revoluce (1789) a Ruské revoluce (1917) se zaměřením na téma teroru a brutality, které byly použity k nastolení nových režimů. Čtenáři oceňují hloubku analýzy a zkoumání složitých témat, jako je násilí, pomsta a ideologie, i když některé kritiky zmiňují slabiny v předložených argumentech.

Kniha nabízí hlubokou srovnávací analýzu obou revolucí, zkoumá složitá témata s nuancemi a podněcuje k zamyšlení nad povahou násilí v revolucích. Mnozí ocenili její akademickou přísnost a schopnost odpovědět na různé historické otázky.

Někteří recenzenti považovali teze za silné, ale tvrdili, že celková argumentace v knize je slabá. Objevily se kritické připomínky týkající se spoléhání se na sekundární zdroje a uspořádání materiálu, které nemusí účinně zprostředkovávat zamýšlená témata.

(na základě 6 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Furies: Violence and Terror in the French and Russian Revolutions

Obsah knihy:

Velkou romantiku a strach z krvavé revoluce - podivnou směs idealismu a teroru - vystřídala slepá víra v nekrvavou expanzi lidských práv a globálního kapitalismu. Násilí je v rozporu s historií odmítáno jako vzácné, nemorální a kontraproduktivní. Významný historik Arno J. Mayer, který argumentuje proti tomuto všudypřítomnému zbožnému přání, se vrací ke dvěma nejbouřlivějším a nejvlivnějším revolucím moderní doby: Francouzské revoluci z roku 1789 a Ruské revoluci z roku 1917.

Ačkoli tyto dva převraty vznikly v odlišném prostředí, měly podobný průběh. Myšlení a jazyk osvícenské Francie byly výkvětem západní civilizace, myšlení a jazyk inteligence carského Ruska stály na jejím okraji. Obě revoluce začaly jako povstání, která slibovala boj proti nerozumu, nespravedlnosti a nerovnosti; obě smetly staré režimy a vzepřely se zavedeným náboženstvím ve společnostech, které byly z 85 % rolnické a negramotné; obě znamenaly děsivý návrat potlačené pomsty. Navzdory převládajícímu přesvědčení Mayer tvrdí, že události neřídily ideologie a osobnosti. Vlna násilí spíše přemohla politické aktéry, kteří se chopili moci a byli bez kormidla. Ani ty nejlepší plány nedokázaly zastavit chaos, který jim zároveň prospěl i je pohltil. Mayer tvrdí, že jsme ignorovali podstatnou součást všech revolucí: odpor vůči revoluci, domácí i zahraniční, který pomáhá pohánět spirálu teroru.

Ve svém rozsáhlém a zároveň podrobném srovnání dvou světových nadnárodních revolucí Mayer sleduje jejich vývoj - od francouzské Deklarace práv člověka a bolševické Deklarace práv pracujících a vykořisťovaných mas; eskalaci počátečního násilí do hrůzovlády v letech 1793-95 a 1918-21; rozklad hegemonických církví a náboženství obou společností; externalizaci teroru prostřednictvím napoleonských válek a jeho internalizaci v sovětském Rusku v podobě Stalinova teroru v jedné zemi. S kritickým využitím staré i nové teorie Mayer prolamuje nezkoumané předpoklady a převládající debaty o atributech těchto konkrétních revolucí, aby nastolil širší a znepokojivější otázky o povaze revolučního násilí, které se účastní nových základů.