The Acquisitive Society (Akviziční společnost)

Recenze čtenářů

Kniha přináší relevantní kritiku průmyslového kapitalismu a prosazuje myšlenku, že průmysl by měl sloužit spíše veřejnému blahu než soukromému zisku. Ačkoli jsou myšlenky silné a nadčasové, styl psaní může být zmatený a některá vydání mohou obsahovat další nesouvisející obsah.

⬤ Myšlenky jsou aktuální i dnes
⬤ kritika kapitalismu je důležitá a pronikavá
⬤ poskytuje nemarxistický pohled na bohatství a společenskou odpovědnost
⬤ považována za klasické dílo v rámci politické ekonomie.

⬤ Písmo může být technické a obsahuje rozvité věty
⬤ některá vydání mohou obsahovat chyby nebo být propletena s nesouvisejícími texty, takže jsou matoucí
⬤ náročná na čtení kvůli zvláštní struktuře vět.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Acquisitive Society

Obsah knihy:

Knihu The Acquisitive Society napsal R. H.

Tawney a vyšla v roce 1920. Tawney v ní kritizuje sobecký individualismus moderní průmyslové společnosti. Tvrdí, že kapitalismus korumpuje prostřednictvím prosazování ekonomických sobeckých zájmů, což vede k bezcílné výrobě v reakci na chamtivost a nenasytnou akvizici, a tedy ke zvrácenosti industrialismu.

Dále dokládá, že nacionalismus vede ke zvrácenému imperialismu a k nutně neúspěšné strategii rovnováhy sil, což vede ke zbytečným válkám. Běžně se říká, že charakteristickou předností Angličanů je jejich schopnost trvalé praktické činnosti a jejich charakteristickou nevýhodou neochota ověřovat kvalitu této činnosti na základě zásad. Jsou nedůvěřiví, pokud jde o teorii, považují základy za samozřejmost a zajímají se více o stav silnic než o své místo na mapě.

A lze oprávněně tvrdit, že v běžných dobách je tato kombinace intelektuální krotkosti s praktickou energií dostatečně užitečná, aby vysvětlila, ne-li ospravedlnila, klid, s jakým její nositelé snášejí kritiku mentálně dobrodružnějších národů. Je to nálada těch, kteří uzavřeli smlouvu s osudem a jsou spokojeni s tím, co jim osud nabízí, aniž by smlouvu znovu otevřeli. Ponechává mysli volnost, aby se nerušeně soustředila na výnosné činnosti, protože ji nerozptyluje záliba v nevýnosných spekulacích.

Dalo by se říci, že většina generací kráčí po cestě, kterou si nevymyslela ani neobjevila, ale přijala; hlavní je, aby kráčela. Blinkry, které nosí Angličané, jim umožňují o to vytrvaleji klusat po vyšlapané {2} cestě, aniž by je rušila zvědavost, kudy jdou.