Teorie a praxe obědů

Recenze čtenářů

Kniha Keitha Waterhouse „Legenda v době vlastního oběda“ se zabývá uměním a významem oběda prostřednictvím různých témat, včetně výběru místa, společnosti, výběru jídla a doporučení nápojů. Waterhousovo psaní je chváleno pro svou srozumitelnost a vtip, ačkoli někteří čtenáři mají pocit, že k tématu přistupuje příliš vážně.

Dobře napsané a poutavé, s jasnou a vtipnou prózou. Nabízí hluboké pojetí zážitku z jídla a jeho kulturního významu. Vřele doporučováno více čtenáři.

Někteří čtenáři mají pocit, že autor bere téma příliš vážně, a naznačují, že by mu prospěl lehčí tón.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Theory and Practice of Lunch

Obsah knihy:

Keith Waterhouse si velmi zakládá na tom, co oběd není: „Není to krevetový koktejl, steak a švarcvaldská brána s vašimi jesličkami. Není to občanský, vzpomínkový, výroční nebo pohřební oběd.

Není to oběd, kdy je některá ze stran na dietě, na cestách nebo ve spěchu. Stejně přesně se vyjadřuje k tomu, co je oběd: „Je to polední jídlo, které si dávají v ideálním případě dva lidé ve volném čase. Tři je tlačenice, čtyři se vždy rozdělí jako dvojitá améba na dva páry, šest je porada, osm je konference...

Může se probrat i nějaká ta lehká obchodní záležitost, ale příležitost je pevně společenská. Ať už to vědí, nebo ne, po celou dobu, co se zdržují v restauraci, mají poměr.

Tou záležitostí je oběd. Teorie a praxe oběda je autoritativní a rozkošně vtipná příručka o umění přijímat nejpříjemnější jídlo dne, kterou napsal bystrý pozorovatel pomíjivých událostí, který v knize Kdo je kdo uvedl jako svou jedinou zálibu „oběd“.