Recenze čtenářů
Shrnutí:Recenze knihy Dr. Nelsona se rozcházejí. Někteří čtenáři oceňují srozumitelnost a vhled do pelagicko-augustinovské debaty a její důsledky pro současné problémy, jako je ekonomická nerovnost. Jiní považují dílo za příliš intelektuální a spletité, s nedostatečně přístupnou úpravou. Celkově se kniha vyznačuje zkoumáním teologických témat, která se prolínají s moderními debatami o sociální spravedlnosti.
Klady:Kniha je chválena pro svou jasnost a hloubku při zkoumání dějin teologických debat, zejména sporu mezi pelagiány a augustiniány. Efektivně propojuje tyto historické diskuse s moderními otázkami ekonomické nerovnosti a morální filosofie, přičemž vyvozuje pronikavé paralely, které mohou ovlivnit současné debaty.
Zápory:Někteří čtenáři mají pocit, že kniha je příliš akademická a málo přehledná, a označují ji za „sémantickou hantýrku“, která by si zasloužila lepší redakci. Diskuse může působit příliš intelektuálně, což ji činí méně poutavou pro ty, kteří se o teologické složitosti hlouběji nezajímají.
(na základě 3 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Theology of Liberalism: Political Philosophy and the Justice of God
Obsah knihy:
Jeden z našich nejvýznamnějších politických teoretiků vytahuje filozofický koberec zpod moderního liberalismu a pak se ho snaží postavit na bezpečnější základ.
O moderním liberalismu uvažujeme jako o novém produktu světa, který byl po roce 1945 znovu vynalezen na sekulárním základě. V knize Teologie liberalismu jeden z nejvýznamnějších politických teoretiků v zemi tvrdí, že bychom se sotva mohli mýlit více. Eric Nelson tvrdí, že tradice liberální politické filosofie založená Johnem Rawlsem je, byť nevědomky, produktem starobylých teologických debat o spravedlnosti a zlu. Jakmile to pochopíme, můžeme si uvědomit hlubokou nesoudržnost různých forem liberální politické filosofie, které vznikly po Rawlsovi.
Nelson začíná konstatováním, že dnešní liberální političtí filozofové považují nerovnoměrné rozdělení sociálních a přírodních výhod za morálně svévolné. Tato svévolnost podle nich snižuje naši morální odpovědnost za naše jednání. Někteří dokonce tvrdí, že nejsme morálně odpovědní, když naše vlastní volby a úsilí způsobují nerovnosti. Při obhajobě takových názorů, píše Nelson, moderní liberálové implicitně zaujali pozice v odvěké debatě o tom, zda je povaha stvořeného světa v souladu s Boží spravedlností. Je nápadné, že jejich závazky se prudce liší od závazků jejich protoliberálních předchůdců, kteří odmítali pojem morální svévole ve prospěch tzv. pelagianismu - názoru, že bytosti stvořené a souzené spravedlivým Bohem musí být schopné svobody a zásluh. Nelson rekonstruuje tento dřívější „liberální“ postoj a ukazuje, že Rawlsova filozofie se odvíjí od jeho sebevědomého odmítnutí pelagianismu. V závěru Nelson načrtává cestu z argumentačního bludiště pro liberály, kteří chtějí vyjít ze situace s nedotčenými závazky vůči svobodě a rovnosti.
