Teheránské děti: A Holocaust Refugee Odyssey

Recenze čtenářů

Děti z Teheránu od Michala Dekela je pečlivě prozkoumané vyprávění, které popisuje strastiplnou cestu polských židovských uprchlíků prchajících před nacisty do Sovětského svazu během druhé světové války. Autorka líčí zkušenosti svého otce jako dětského uprchlíka a podrobně popisuje utrpení, odolnost a složitost identity, s níž se potýkala její rodina i ostatní. Kniha přináší poutavé vyprávění o často přehlížené kapitole dějin holokaustu, přičemž klade důraz na těžký úděl uprchlíků a dopad historických událostí na osobní životy.

Kniha je dobře propracovaná, krásně napsaná a poskytuje poutavé, téměř románové vyprávění o málo známé historické události. Spojuje osobní historii s širšími politickými souvislostmi a osvětluje boje polských židovských uprchlíků. Čtenáři ji považují za hluboce dojemnou, poučnou a přesvědčivou a často ji označují za povinnou četbu pro ty, kteří se zajímají o historii holocaustu. Osobní vztah autora dodává vyprávění hloubku a naléhavost.

Někteří čtenáři zaznamenali zmatek v přechodech a ocenili by více rozmanitých pohledů, které by zahrnovaly i nežidovské polské uprchlíky. Několik recenzí zmínilo jako drobný fyzický nedostatek chybějící ochranný obal knihy. Celkově se objevilo jen málo kritických připomínek, které se soustředily především na přání úplnějšího pohledu na zkušenosti uprchlíků.

(na základě 19 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Tehran Children: A Holocaust Refugee Odyssey

Obsah knihy:

Otec autora Michala Dekela, Hannan Teitel, a jeho teta Regina byli dva z těchto uprchlíků. Poté, co uprchli z města ve východním Polsku, kde jejich rodina po staletí úspěšně vařila pivo, prožili extrémní utrpení v sovětských táborech nucených prací známých jako "zvláštní osady". Poté následovala cesta, během níž desetitisíce lidí zemřely hladem a nemocemi cestou do sovětských středoasijských republik Uzbekistánu a Kazachstánu. Zatímco americké organizace vyjednávaly o poskytnutí pomoci statisícům polských Židů, kteří tam zůstali, Dekelův otec a teta byli dvěma z téměř tisícovky uprchlických dětí, které byly evakuovány do Íránu, kde se jich ujala starobylá persko-židovská komunita. O několik měsíců později je sionističtí opatrovníci doprovodili přes Indii do mandátní Palestiny, kde se na konci třináct tisíc kilometrů dlouhé cesty připojili ke statisícům uprchlíků (včetně více než sto tisíc polských katolíků). Příchod "teheránských dětí" nebyl zdaleka jednoduchý, protože o jejich budoucnost v Izraeli, který se měl brzy stát Izraelem, se přetahovaly náboženské a světské strany.

Počínaje smrtí nevyzpytatelného teheránského dítěte, které bylo jejím otcem, spojuje Dekelová vzpomínky s rozsáhlým archivním výzkumem, aby s pomocí svých společníků a partnerů z cest, včetně íránského kolegy, polského politika z PiS, ruského oligarchy a uzbeckého potomka korejských deportovaných, obnovila tento úžasný příběh. Historie, kterou odkrývá, je jednou z nejhorších a nejlepších historií lidstva. Zážitky, které její otec a teta prožili spolu s mnoha dalšími, nakonec hluboce a trvale přetvořily a předefinovaly jejich životy a identitu, stejně jako životy dalších uprchlíků a zachránců, a to během války i po ní.

S literární grácií předkládá Děti z Teheránu jedinečné vyprávění o holocaustu, v jehož centru není koncentrační tábor, ale uprchlík, a jehož středobodem není Evropa, ale Střední Asie a Blízký východ.