Now Calls Me Daughter
V knize Teď mi říká dcero Christine Jonesová brilantně zplošťuje čas, aby oplakala Alzheimerovu chorobu své milované matky a oslavila matku Teď. Tyto básně sledují přítoky každodennosti, aby se staly bolestně surreálnějšími.
Pulzují divokostí rybářských koček. A ano, tyto básně nás nutí přemýšlet o prostoru, kterému říkáme čas, abychom všichni mohli být tím chlapcem, který ho „najde za odlivu“. Vstoupit do těchto básní znamená přitisknout si blíž toho člena rodiny, který se chystá „na plavbu domů ve svých černých kostelních botách“.
Tyto verše vědí, že nemohou „svrhnout stárnutí kůlničku na dříví“, a přitom konají velkolepou práci, když zůstávají „bdělí k posunu, jak se zaznamenává světlem.“. - Eileen Clearyová, autorka knihy 2 a.
m. s Keatsem.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)