Tak jsem to viděl: Vizualizace víry v raném indickém buddhismu

Původní název:

Thus Have I Seen: Visualizing Faith in Early Indian Buddhism

Obsah knihy:

Ačkoli je buddhismus často vykreslován jako náboženství meditujících a filozofů, některé z prvních dochovaných indických spisů nabízejí zcela jiný obraz buddhistického praktikujícího.

V indických buddhistických vyprávěních z prvních století společného letopočtu většina laické náboženské praxe nespočívá ve čtení, modlitbě nebo meditaci, ale ve vizuálním kontaktu s určitými druhy předmětů. Tyto vizuální praktiky jsou navíc představovány jako primární prostředek k pěstování víry, která je nezbytným předpokladem pro postup po buddhistické duchovní cestě.

V knize Thus Have I Seen: Visualizing Faith in Early Indian Buddhism Andy Rotman zkoumá tyto vizuální praktiky a to, jak fungují jako jakýsi kostrbatý klíč k otevření buddhistických konceptualizací světa a způsobů, jakými by se po něm mělo pohybovat. Rotmanova analýza je založena především na příbězích z Divjávádany (Božských příběhů), jedné z nejdůležitějších sbírek starověkých buddhistických vyprávění z Indie. Ačkoli jsou Buddhovy promluvy dobře známé pro svá úvodní slova "tak jsem slyšel" - neboť buddhistické učení bylo nejprve uchováváno a předáváno ústně -, Divjávadana představuje zcela odlišný model šíření buddhistické dharmy.

Oddaní jsou nabádáni, aby se dívali, nejen slyšeli, a vizuální odkazy a linie jsou ukázány jako přednější než jejich ústní protějšky. Jak Rotman jasně ukazuje, tato konfigurace vizuálního světa zásadně proměňuje svět buddhistického praktikujícího, mění to, co člověk vidí, čemu věří a co dělá.