Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 7 hlasů.
Původní název:
Swan Sinks: SS Cygnet Sunk by Italian Submarine Enrico Tazzoli, San Salvador, Bahamas in World War II
Obsah knihy:
Lidský prvek relativně malé události, jako je ztráta relativně malé, 3530 tun vážící lodi Cygnet, je přesvědčivý a ilustruje širší, globální boj. Samotná loď sloužila americké vládě v první světové válce a desítky let pendlovala mezi Evropou a Jižní Amerikou. Byla postavena v Nizozemsku, vlastnili ji a její posádku tvořili převážně Řekové, plula pod panamskou vlajkou a obchodovala pro Kanaďany do Jižní Ameriky a Karibiku a zpět. Přestože majitelé měli ve smlouvě (charterové smlouvě) uvedeno, že se nesmí přepravovat žádný palubní náklad, mladý bahamský chlapec a jeho rodina vyzvedli balíky kaučuku, které po potopení vyplavily na svobodu. Muži z Cygnetu byli jedinými spojeneckými námořníky zachráněnými lodí Monarch of Nassau, ačkoli na jiné bahamské lodi, Ena K., sdíleli prostor s přeživšími z jiných ztroskotaných lodí a do vyplutí se Sydney Poitierem jim chyběly pouhé týdny.
Samotný útok byl Italy živě zaznamenán, takže jej můžeme sledovat online - i na cestách. Posádka, která většinou pocházela z malých ostrovů řeckého souostroví (pouze dva z 28 Řeků byli z Atén a většina z Androsu nebo Chiosu), byla také z Rumunska a Španělska. Zhruba hodinu mohli komunikovat se svými italskými útočníky, pak se setkali s jednonohým bělochem na veslici, který je ve čtyři hodiny ráno provedl mezi útesy, pak přijali odvoz od kapitána Rolanda Robertse na palubě jeho nákladní lodi postavené v Británii a poté se setkali s vévodou a vévodkyní z Windsoru v hlavním městě kolonie Nassau. Celkově muži cestovali záchranným člunem, nákladním autem, osobní lodí, motorovou plachetnicí a vlakem více než dva týdny, než se dostali na základnu, i když ve vyhnanství.
V Nassau byli námořníci s otevřenou náručí přivítáni řeckými krajany z Kalymnosu, kteří na Bahamách pracně žijí od konce 19. století, kdy sem přišli kvůli prosperujícímu obchodu s lovem hub, který se nedávno zhroutil. Ostrov - a nepochybně i hospody - sdíleli s více než stovkou dalších vyhozených námořníků z jiných lodí. Odtud kapitána Charlese A. Petteeho, kapitána dřevěné nákladní lodi postavené na ostrově Harbour Island, která byla přeplněná trosečníky a farmáři, je dva američtí konzulové z Minnesoty odvezli ven a vyslechli je zpravodajští důstojníci amerického námořnictva, než se znovu setkali se svými zaměstnavateli v New Yorku. I oni byli válkou donuceni přestěhovat se z Androsu do Atén, Londýna a poté do New Yorku. Většině námořníků trvalo roky, až do konce války, než se mohli znovu setkat s přáteli a rodinou v Řecku. Někteří z nich se kvůli Cygnetu rozhodli zůstat v Americe.
Ztráta lodi Cygnet poskytla mužům na obou stranách ocelových plavidel spoustu podnětů k fotografování a filmování, k vyprávění a psaní a ke vzpomínání. V protestním dopise kapitána lodi Cygnet, podaném v Nassau, je jistá ironie, když muži na obou stranách přiznávají, že interakce mezi Italy a Řeky byly žertovné a uvolněné. Zajímavé je, že to byli Řekové, a ne italští námořníci, kdo se dožil vyprávění. Do roka ležela na dně i Tazzoli, její velitel zemřel vlastní rukou a jeho odkaz byl vzkříšen až dlouho po válce, kdy po něm byla pojmenována italská ponorka.
