Sto a jeden den: Deník z Bagdádu

Recenze čtenářů

Kniha nabízí poutavý a emotivní pohled na Irák před válkou, během ní i po ní z pohledu novináře. Zážitky Asne Seierstadové poukazují na problémy reportáží z válečné zóny a zároveň se zaměřují na boje a odolnost iráckého lidu. Vyprávění je poučné i podnětné a zdůrazňuje složitost války a jejích následků.

⬤ Dobře napsané a poutavé s živými popisy
⬤ poskytuje osobní a empatický pohled na irácký lid
⬤ podněcuje k zamyšlení a vybízí čtenáře k zamyšlení nad vlastními názory
⬤ čtenáři chválí rychlé dodání
⬤ upozorňuje na nebezpečí, kterým čelí novináři v konfliktních zónách.

⬤ Někteří čtenáři shledali, že knize chybí hloubka týkající se perspektivy Iráčanů před válkou
⬤ vývoj postav Iráčanů je minimální
⬤ někteří ji označili spíše za novinářskou reportáž než za hluboce analytické dílo
⬤ ne všem čtenářům novinářský styl psaní vyhovuje.

(na základě 31 hodnocení čtenářů)

Původní název:

A Hundred and One Days: A Baghdad Journal

Obsah knihy:

Sto jeden den pracovala Asne Seierstadová jako reportérka v Bagdádu. Seierstadová, která vždy hledala příběh mnohem méně zřejmý než americká vojenská invaze, v tomto poutavém a srdcervoucím vyprávění o svém pobytu mezi iráckými obyvateli přibližuje svět za titulky novin.

Od chvíle, kdy poprvé přijela do Bagdádu na desetidenní vízum, byla rozhodnuta odhalit moderní tajemství starobylého místa a zjistit, jak Iráčané skutečně žijí. Co lidem nejvíce chybí, když se jejich svět ze dne na den změní? Co si vybírají, když najednou mohou říkat, co se jim zlíbí? Seierstad odhaluje, jaký je život obyčejných lidí pod neustálou hrozbou útoku - nejprve ze strany irácké vlády a později amerických bomb.

Seierstadová zde prokazuje svůj cit pro román a lyrické vyprávění, které jí vynesly ocenění po celém světě, a oživuje tak nezapomenutelné postavy, od zahraničního tiskového aparátčíka Udaye přes Zahru, matku tří dětí, až po Aliju, průvodkyni a překladatelku, která se jí stane přítelkyní. Tito a další Iráčané, kteří důvěřují Evropance bez zjevných záměrů, mluví sami za sebe, aby vyprávěli příběhy, které ve večerních zprávách nikdy neuvidíme.