Stát se osobou

Recenze čtenářů

Kniha je stručným výkladem psychologické filozofie Carla Rogerse, který klade důraz na humanistické principy a léčivou sílu terapeutických vztahů. Mnozí recenzenti ji považují za hluboké a pronikavé čtení, a to i přes její stručnost, zatímco jiní byli zklamáni její krátkostí a vnímanou nedostatečnou hodnotou za danou cenu.

⬤ Poutavý a přátelský styl psaní, který má u čtenářů ohlas.
⬤ Silné a posilující myšlenky a filozofie v rámci rychlého čtení.
⬤ Zdůrazňuje důležité koncepty humanistické psychologie a osobního růstu.
⬤ Doporučeno pro pedagogy a rodiny.
⬤ Nabízí cenné poznatky o vztazích a zralosti.

⬤ Kniha je velmi krátká, má přibližně 23-40 stran, což podle některých recenzentů nestojí za její cenu.
⬤ Někteří čtenáři očekávali spíše obsáhlejší dílo než brožurkový formát.
⬤ Několik čtenářů bylo zklamáno, protože měli pocit, že nedostali to, v co doufali.

(na základě 18 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Becoming a Person

Obsah knihy:

Stát se člověkem, 1954.

Carl Rogers byl v mnoha ohledech revolucionář. Rogers, který vyrůstal v přísné a konzervativní rodině, nakonec vytvořil teorii psychologie, která rozmetala staré mocenské struktury a přenesla na pacienta odpovědnost za jeho vlastní léčbu. Jeho práce je stále důležitá pro to, co nás učí o vztazích a lidském potenciálu, stejně jako o psychologii.

Na rozdíl od dřívějších psychologů, jako byli Sigmund Freud nebo Carl Jung, Rogers nevypracoval jednotnou teorii lidského vědomí. Jeho práce se nezaměřuje na nevědomé pohnutky, kolektivní paměť nebo skryté impulsy. Nezabývá se vzpomínkami na dětství ani sexualitou, pokud se pacient (nebo, řečeno Rogersovým vlastním slovem, klient) nechce těmito otázkami zabývat.

Místo toho se Rogers zaměřil na to, co nazýval touhou po seberealizaci. Věřil, že vytvořením správných podmínek může terapie osvobodit lidi od všeho, co je brzdí, aby mohli objevit své pravé já a žít v harmonii s okolním světem.

Rogers je patrně nejznámější tím, že vyvinul tzv. nedirektivní terapii neboli terapii zaměřenou na klienta. Tvrdil, že lidé jsou vrozeně dobří a mají schopnost uzdravit se sami, i když jsou vážně odtrženi od reality. K tomuto druhu uzdravení však nemohlo dojít ve vakuu. Rogers zdůrazňoval význam terapeutických vztahů, které lidem poskytují důvěru a svobodu k rozvoji, aby mohli využít svůj skutečný potenciál.

Rogers přisoudil terapeutům jinou roli, než jakou tradičně zastávali. Analytici tradičně zaujímali poměrně aktivní roli v léčbě svých pacientů a nabízeli své názory na potřeby a pokroky pacientů. V Rogersově systému však terapeuti zaujali pasivnější pozici. Spíše než na diagnostikování svých pacientů nebo předkládání léčebného plánu se terapeuti zaměřovali na vytváření atmosféry vřelosti, bezpečí a přijetí.

Rogersův ideální terapeut nebyl odtažitou autoritou, která by si dělala poznámky, zatímco by jí pacient vyprávěl své nejranější vzpomínky z dětství. Rogers spíše chtěl, aby terapeuti navázali se svými klienty skutečný vztah. To by klientům poskytlo prostor, který potřebovali, aby mohli odhodit své masky a postupně se konfrontovat se svou skutečnou osobností.

Pozorní čtenáři si všimnou, že Rogerse ovlivnil Soren Kierkegaard, zejména pokud jde o neustálé hledání sebe sama. Rogers cituje Kierkegaarda, který říká: "Chtít být tím já, kterým člověk skutečně je, je skutečně opakem zoufalství.".

Na této myšlence - hledání sebe sama v kombinaci s hledáním štěstí - Stát se člověkem staví a aplikuje ji na ústřední problém psychologa, totiž co dělat, když se setká s problémovým, konfliktním člověkem, který hledá a očekává pomoc. Pro Rogerse má každý pacient stejný problém - kdo vlastně jsem? Jak se mohu stát sám sebou? Úspěšný psycholog může svým klientům pomoci odpovědět na tuto otázku.