Stát se místem neklidu: Environmentální krize a ekofenomenologická praxe

Původní název:

Becoming a Place of Unrest: Environmental Crisis and Ecophenomenological Praxis

Obsah knihy:

Klíč ke zmírnění ekologické krize není založen pouze na vědeckých poznatcích.

Záleží na hluboké filozofické revizi způsobu, jakým o světě přemýšlíme a jak se k němu chováme.

Naše pokračující neschopnost smysluplně přerušit ekologickou krizi částečně pramení z toho, jak vnímáme životní prostředí - z toho, co Robert Booth nazývá "světem více než člověk". Antropocentrické předpoklady tohoto světa, zděděné z přírodních věd, nás vedly k lepšímu vědeckému poznání environmentálních problémů a k vědecky podloženějším - avšak nedostatečným - praktickým "řešením". To však podle Bootha nestačí. Spíše tvrdí, že musíme kriticky a sebereflexivně revidovat způsob, jakým vnímáme a uvažujeme o sobě v rámci více než lidského světa jako o věci praxe, abychom zastavili náš destruktivní dopad na něj.

V šesti kapitolách Booth uvádí ekofenomenologii - fenomenologii zaměřenou na životní prostředí - do produktivního dialogu s bohatou škálou dalších filozofických přístupů, jako je ekofeminismus, nový materialismus, spekulativní realismus a objektově orientovaná ontologie. Kniha tak nastiňuje a zdůvodňuje, proč a jak může specificky ekofenomenologická praxe vést k narušení environmentální krize v jejích kořenech.

Boothovy postřehy a argumenty umožňují přejít od teorie k praxi, neboť mohou ovlivnit to, jak zásadně chápeme environmentální krizi a jak by mohly vypadat slibné cesty praktického aktivismu. Podle Bootha nejde o dosažení globálního vědeckého konsenzu ohledně materiálních příčin environmentální krize nebo odpovědného využívání "přírodních zdrojů". Místo toho Booth vyzývá k tomu, abychom se zvykli bránit našim podnětům k nekritické redukci více než lidských entit na "přírodní zdroje" na prvním místě.

Jak Booth uznává, kniha Stát se místem neklidu nám nemůže říkat a ani neříká, jak bychom měli jednat. Místo toho nastiňuje a poskytuje základní prostředky, jimiž lze vštípit pozitivní a odpovědný koncepční a behaviorální vztah ke zbytku světa. Na základě toho je naděje, že můžeme začít vyvíjet konkrétnější a akčnější politiku, která přinese hlubokou a trvalou změnu.