Stát a příroda

Původní název:

State and Nature

Obsah knihy:

Velmi kritizovaným rysem antického a středověkého politického myšlení je jeho tendence odvolávat se na přírodu, aby stanovila normy pro lidská společenství.

Od Aristotelova tvrzení, že lidé jsou politická zvířata, až po Akvinského odvolávání se na přirozené právo, se může zdát, že předmoderní filozofové byli až příliš ochotni předpokládat, že cokoli je přirozené, je dobré, a že spravedlivé politické uspořádání musí být nějak přirozené. Příspěvky v tomto sborníku ukazují, že tento předpoklad je přinejlepším příliš hrubý.

Již velmi brzy, například v protikladu mezi nomos a physis u antických sofistů, se uznávalo, že politická uspořádání mohou být právě umělá, nikoliv přirozená, a lze pochybovat o tom, zda i takoví domnělí naturalisté jako Aristoteles ve skutečnosti přijímají rychlý závěr od přirozeného k dobrému. Příspěvky v tomto svazku sledují složité vzájemné vztahy mezi přirozeností a takovými pojmy, jako je právo, legitimita a spravedlnost, a pokrývají široké historické rozpětí sahající od Platóna a sofistů přes Aristotela, helénistickou filozofii, Cicerona, neoplatoniky Plotina a Porfyria, starokřesťanské myslitele a filozofy islámského i křesťanského středověku.