Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha „Sochy, které chodily“ přináší fascinující, na výzkumu založený průzkum Velikonočního ostrova a jeho záhad, zejména soch moai. Kombinuje vědeckou analýzu s historickými souvislostmi, zpochybňuje dřívější vyprávění o ekologickém kolapsu a kanibalismu ostrovanů a předkládá alternativní teorie o historii ostrova a vynalézavosti jeho obyvatel.
Klady:Kniha se čte poutavě a srozumitelným a přístupným způsobem předkládá množství dobře prozkoumaných informací. Pro čtenáře byla fascinující a plná nových poznatků, zejména o vytesávání a pohybu soch moai, stejně jako o ekologii a kolonizaci ostrova. Mnozí ocenili racionální a vědecký přístup autorů, který stojí v protikladu k senzacechtivým líčením.
Zápory:Některé části, zejména kapitola 8, byly kritizovány za zmatečnost nebo špatnou formulaci. Odborný charakter knihy mohl některým čtenářům připadat suchý nebo opakující se. Kromě toho někteří recenzenti upozornili na nedostatky v konkrétních argumentech a na tendenci přehlížet nebo nesprávně charakterizovat minulé teorie nebo příspěvky výzkumníků.
(na základě 75 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Statues That Walked: Unraveling the Mystery of Easter Island
Obsah knihy:
Monumentální sochy na Velikonočním ostrově, které se v impozantních řadách tyčí nad pustou krajinou ostrova, jsou od chvíle, kdy je Evropané objevili o Velikonoční neděli roku 1722, zdrojem velkých záhad. Jak mohli dávní lidé, kteří obývali tento malý kousek země, nejodlehlejší v obrovské rozloze tichomořských ostrovů, postavit tak monumentální díla? Nikde jinde v Tichomoří se takové ohromující množství masivních soch nenachází. Jak mohli ostrované přemístit tolik mnohatunových monolitů z lomu ve vnitrozemí, kde byly vytesány, na svá stanoviště podél pobřeží? A co je nejzajímavější a nejotravnější, pokud se ostrov kdysi pyšnil natolik rozvinutou a sofistikovanou kulturou, že dokázala vytvořit tak úžasné stavby, co se s touto kulturou stalo? Proč byl ostrov, na který Evropané narazili, řídce osídlenou pustinou?
Převažující zprávy o historii ostrova vyprávějí o devastaci, kterou si ostrov způsobil sám: jde o jasný případ eko-samovraždy. Ostrov ovládal mocný náčelník, který propagoval kult výroby soch, bezohledně ovládal obyvatele ostrova a dravě ničil životní prostředí, kácením bujného palmového lesa, který kdysi pokrýval celý ostrov, aby mohl stavět zařízení na přemisťování dalších a dalších soch, které se stále zvětšovaly. Jak se populace rozrůstala, aby udržela kult soch, a rostla daleko nad rámec zemědělských možností ostrova, vypukl začarovaný kruh válek mezi znepřátelenými skupinami a kultura nakonec utrpěla dramatický úpadek.
V tomto živém a fascinujícím vyprávění Hunt a Lipo nabízejí definitivní řešení záhady, co se na ostrově skutečně stalo. Ukazují, že obyvatelé Velikonočního ostrova zdaleka nebyli nezodpovědnými ničiteli životního prostředí, ale naopak byli pozoruhodně vynalézavými správci životního prostředí a vymysleli důmyslné metody, jak zvýšit zemědělskou kapacitu ostrova. Nedevastovali palmový prales a jejich kultura se nezvrhla v brutální násilí. Snad nejpřekvapivější je, že výroba a přemisťování jejich obrovských soch nevyžadovaly nadměrné množství obyvatel ani nezatěžovaly jejich vzácné zdroje; stavba soch byla ve skutečnosti nedílnou součástí jejich schopnosti dosáhnout křehké rovnováhy udržitelnosti. Ukazuje se, že obyvatelé Velikonočních ostrovů nám nabízejí působivý příklad mistrovského environmentálního managementu, z něhož se můžeme poučit, jak čelit náročným environmentálním výzvám naší doby.
