Smysl pro krásu: Senzibilita a smysl pro vědomí: nástin estetické teorie

Recenze čtenářů

Recenze knihy George Santayany „Smysl pro krásu“ vyzdvihují vytříbený styl psaní a filozofické postřehy, díky nimž je kniha přístupná i mimo akademické kruhy. Upozorňují však na kvalitu některých vydání, zejména na nekorigovaný OCR sken, který postrádá důležité prvky, jako jsou čísla stránek a ilustrace.

Kniha je krásně napsaná, zpřístupňuje složité filozofické myšlenky a zpříjemňuje je elegantní a přesvědčivou prózou. Santayanovy postřehy o estetice a kráse jsou podány promyšleným způsobem, který osloví jak neodborníky, tak akademiky.

Některá vydání, zejména nekorigovaný OCR sken, jsou nekvalitní, chybí jim čísla stránek, ilustrace a podstatné předsádky a doslovy. Vyskytují se také artefakty OCR a překlepy, které zhoršují zážitek ze čtení.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Sense of Beauty: Being the Outlines of Aesthetic Theory

Obsah knihy:

PŘEDMLUVA.

Tato drobná práce obsahuje hlavní myšlenky shromážděné v rámci kurzu přednášek o teorii a dějinách estetiky, které se konaly na Harvardově univerzitě v letech 1892 až 1895. Jediná originalita, kterou si mohu nárokovat, je ta, která může vyplývat z pokusu spojit rozptýlené obecnosti kritiky do systému pod vlivem naturalistické psychologie. Studoval jsem spíše upřímnost než novost, a pokud je nějaké téma, jako například dokonalost tragédie, představeno v novém světle, spočívá změna pouze v přísnější aplikaci principů, které uznáváme pro naše jednoduché soudy, na složitý předmět. Celou dobu jsem se snažil připomenout ty základní estetické pocity, jejichž řádné rozšíření dává zdravý úsudek a rozlišování vkusu.

Vlivy, pod jejichž vlivem byla tato kniha napsána, jsou příliš obecné a všudypřítomné, než aby bylo možné je blíže specifikovat; student filozofie však jistě nepřehlédne, za kolik vděčím žijícím i mrtvým spisovatelům, jimž nelze vzdát poctu mým poděkováním. Obvykle jsem v poznámkách pod čarou nebo v textu vynechával jakékoli odkazy na ně, abych se vyhnul atmosféře polemiky a umožnil čtenáři, aby mohl to, co je řečeno, bezprostředněji porovnat se skutečností své vlastní zkušenosti.

G. S.

Září 1906.