Singularita: Politika a poetika

Původní název:

Singularity: Politics and Poetics

Obsah knihy:

Vlivný myslitel o konceptu singularity a jeho důsledcích pro politiku, teologii, ekonomii, psychoanalýzu a literaturu

Pro čtenáře, kteří se orientují v kritické teorii, německé a srovnávací literatuře nebo mediálních studiích, je nová kniha Samuela Webera nezbytnou četbou. Singularita není výjimkou. Shromažďuje dvě desetiletí jeho esejů a zaměřuje se na překvapivé důsledky singularity a jejího historického vztahu k jednotlivci v politice, teologii, ekonomii, psychoanalýze a literatuře. Ačkoli je singularita již dlouho klíčovým slovem v literární vědě a filozofii, nikdy nebyla zkoumána tak jako v této knize, která odlišuje singularitu jako „aporetický“ pojem od individuality, s níž zůstává historicky úzce spjata.

Mluvit nebo psát o singuláru je podle Webera problematické, protože jakmile se o něm mluví, už není striktně singulární. Walter Benjamin poznamenal, že singularita a opakování se navzájem implikují. Z tohoto přístupu vycházejí eseje v knize Singularita. Weber poznamenává, že to, co odlišuje singularitu od jednotlivosti, je, že ji nelze vnímat přímo, ale spíše ji zakoušet prostřednictvím pocitů, které jsou závislé na poznání, ale také ho přesahují. Tato vzájemná závislost poznání a afektu se projevuje jak v politice, ekonomii a teologii, tak v poetice. Politickou praxi i její teorii ovládla snaha domestikovat singularitu tím, že ji podřídila pojmu individuality. Weber naznačuje, že tato politická tendence čerpá oporu z toho, co nazývá „monoteologickým paradigmatem identity“, odvozeným od představy jedinečného a výlučného Boha-Stvořitele.

Navzdory "sekulárním" tendencím, které jsou obvykle spojovány se západní modernitou, toto paradigma dodnes ovlivňuje politickou a ekonomickou praxi a často vykazuje sebedestruktivní tendence. Naproti tomu Weber čte literární díla H lderlina, Nietzscheho a Kafky jako příkladné postupy, které uvádějí do hry singularitu nikoli jako fikci, ale jako tření, odhalující samozřejmost zavedených konvencí jako odpovědi na výzvy a problémy, které často raději zastírají nebo ignorují.