Divadlo jako médium

Původní název:

Theatricality as Medium

Obsah knihy:

Již od Aristotelovy Poetiky se teorie i praxe divadla řídí předpokladem, že jde o formu reprezentace, které dominuje to, co Aristoteles nazývá mýtus neboli zápletka. Toto pojetí divadla podřídilo charakteristiky související s divadelním médiem, jako je proces a místo inscenování, požadavkům jednotného vyprávění.

Tato čtivá, myšlenkově podnětná a multidisciplinární studie zkoumá divadelní spisy, které zpochybňují toto esteticko-generické pojetí a snaží se naopak pracovat se samotným médiem divadelnosti. Počínaje Platónem sleduje Samuel Weber nesnadné vztahy mezi divadlem, etikou a filozofií přes Aristotela, hlavní řecké tragiky, Shakespeara, Kierkegaarda, Kafku, Freuda, Benjamina, Artauda a mnoho dalších, kteří rozvíjejí alternativy k dominantním narativně-estetickým předpokladům o divadelním médiu.

Ve svých čteních se také ptá na vztah divadelnosti k zavádění.

Elektronická média. Výsledkem je ukázat, že nová média zdaleka neporušují charakteristiky živě inscenovaného představení, ale naopak zesilují ambivalence týkající se místa a identity, které v divadle působí již od dob Řeků.

Chvála Samuela Webera: "Jaký druh dotazování jde především po něčem jiném než po odpovědi, kterou lze měřit... v kognitivních termínech? Zájemce o souvislosti mezi moderní filozofií a mediální kulturou zaujme neobvyklá intelektuální jasnost a hloubka, s níž Weber formuluje... otázky, které představují skutečnou výzvu pro dnešní kulturní studia.... jeden z našich nejvýznamnějších kulturních kritiků a myslitelů."--MLN.