Severské dětství

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 3 hlasů.

Původní název:

A Northern Childhood

Obsah knihy:

Tato kniha je kronikou mého raného života od narození v roce 1948 ve Velké Británii až po ukončení školní docházky v roce 1964. Kniha je psána do značné míry mýma vlastníma očima a vyvolává vzpomínky na chudé, ale šťastné dětství.

Život v dnes již dávno minulé době byl mnohem jednodušší a jakékoli radosti jste přijímali z celého srdce, protože se příliš často nevyskytovaly. Mnohokrát se říkalo, že každý má v sobě knihu, a v mé mysli to dřímalo už mnoho let, aniž bych měla jasnou představu, o čem má kniha bude. Zpětně si myslím, že myšlenka na tuto knihu byla v mé mysli vždy, protože si živě pamatuji prvních pár řádků, které jednoduše popisují konec mého dětství, když jsem čekal na autobus č.

17, který mě měl odvézt domů po posledním fotbalovém zápase.

Byl srpen 1964 a mě čekalo první zaměstnání v Cooperative Wholesale Society v Manchesteru. Rodina Cooperových se pravděpodobně nijak nelišila od ostatních rodin na Pershore Road, tvrdě pracovala, aby přežila v poválečné Británii, a moji rodiče se snažili vychovávat své děti s relativně malými penězi.

Moje matka (naše maminka) byla oporou rodiny, tmelem, který držel vše pohromadě, a své děti úzkostlivě chránila. Můj otec měl jistě své démony a mít téměř 40 let života jen jednu nohu nebylo snadné, jak po fyzické, tak po psychické stránce. Někdy se mi s ním mluvilo těžko a zpětně lituji, že jsem s ním neměla bližší vztah.

Větší rodina Cooperových byla zajímavá parta, ale měla mnoho tajemství a četné "pády". V padesátých letech se situace pomalu měnila, což se projevilo i v mém školním životě. Moje první škola Parkfield Infant/Primary byla návratem ke "starým časům", někteří z mých učitelů učili mou matku, přičemž platilo, že "děti mají být vidět, ale ne slyšet".

Koncem padesátých let jsem pak nastoupil na Hollin Secondary Modern School a tam to bylo jako "den a noc", s mnohem mladšími učiteli, kteří podporovali inkluzivní učení. Fotbal byl vždy důležitou součástí mého života, zejména láska k Oldhamu Athletic, kterému jsem začal fandit na konci 50.

let se svým strýcem Billym. Rád jsem také hrával za nejrůznějších situací a podmínek a získal jsem při tom mnoho dobrých přátel, přičemž některá z těchto přátelství trvají dodnes. Někdy bylo těžké napsat tuto knihu, přestože je poměrně krátká, ale jsem moc rád, že jsem ji napsal - je to něco, co si ze mě mohou pamatovat moje děti a vnoučata.